Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Za Bismarckův pád možná může císařův sex

  16:39aktualizováno  16:39
Urychlení pádu německého kancléře Otto von Bismarcka mají možná na svědomí sadomasochistické sklony posledního německého císaře Viléma II. Ty vynesly na světlo podle agentury EFE dopisy jedné dvorní dámy přezdívané Miss Love. Císař se nikdy zcela nesmířil s tím, že Bismarck se synem o jeho intimitách vědí. To vztahy mezi Bismarcky a panovníkem zhoršilo a kancléř byl donucen v březnu 1890 podat demisi.

Vilém II. byl znám častými eskapádami a nevěrami, o jejich zvláštnostech a podrobnostech se však nevědělo.

Dvorní dáma Emilie Kloppová však popsala svá milostná dobrodružství s Vilémem II. v dopise, který podepsala E. Love, a naznačuje v něm například císařovu zálibu mít při sexuálním spojení svázané ruce. Prvním adresátem byl Wilhelm von Bismarck, jeden ze synů kancléře a poradce kabinetu. Přesný obsah dopisů není znám, neboť všechno naznačuje, že byla zničena.

Zmíněné skutečnosti se datují do listopadu 1888, sotva tři měsíce poté, co Vilém zdědil trůn po svém otci Bedřichovi III. Tehdy Bismarckův syn obdržel dopis od Miss Love, která v něm tvrdila, že má něco velmi důležitého ke sdělení. Jméno Emilie Kloppové bylo v paláci známé. Mezi klienty této dvorní dámy patřil i příjemce dopisu.

Bismarck záležitost odložil k ledu. Když však pisatelka viděla, že první dopis nenese výsledky, posílala nová sdělení, v nichž konkretizovala své cíle. Požadovala ekonomickou kompenzaci za dlouhý sexuální vztah s Vilémem II. a poukázala na šest kompromitujících dopisů, jež od monarchy obdržela.

Wilhelm o případu informoval svého otce a později hovořil i s přímým zainteresovaným, který záležitost bagatelizoval a popřel, že by kdy oné ženě psal. Nicméně Miss Love trvala na svém a přinášela stále nové podrobnosti o souložích s panovníkem se svázanýma rukama.

Starosti v paláci narůstaly. Bismarck začal uvažovat o tom, že vybere z rezervních fondů 25 tisíc říšských marek (v současném přepočtu asi čtvrt milionu dolarů), aby předešel skandálu. "Dnes tyto věci vyvolávají více poprasku než dříve kvůli rostoucímu vlivu tisku," uvažoval kancléřův syn, jenž si už v tehdejší době uvědomoval důležitost zveřejnění sexuálních pletek za panovníkova života.

 Výsledkem těchto úvah bylo 1. května 1889 setkání ve Frankfurtu, při němž dvorní dáma obdržela žádané výkupné výměnou za dopisy.

Dokumenty se nikdy neobjevily, přesto však mravenčí inspekce císařových archívů, zejména při zkoumání poznámek mezi kancléřem a jeho synem, dovolily časopisu Die Zeit dát si dohromady jedna a jedna.

Přímý zásah Bismarckových do kvetoucího skandálu jim neposloužil k utužení vztahů s císařem, spíše naopak. Prestižní týdeník poukazuje na to, že tento incident mohl podtrhnout rostoucí boj o moc mezi císařem a jeho stále mocnějším kancléřem.

Zatímco Die Zeit se zaměřuje na tento možný soukromý prvek v Bismarckově pádu, lidovější tisk se soustřeďuje na krutá odhalení sexuálního charakteru. "Prostitutka vydírala Viléma II.," píše Bild, jenž vyzdvihuje ve svých titulcích odhalení ohledně císařových sexuálních praktik. Berlínský deník B-Z jde ještě dál a k případu vydírání přidává v titulku císařovy sklony k sadomasochistickým hrátkám.

Kdo byl Otto von Bismarck

Pruský a německý politik kníže Otto von Bismarck se narodil 1. 4. 1815. Studoval práva, od roku 1836 státní úředník, 1847 – 51 poslanec, od 1851 působil v diplomatických službách u frankfurtského sněmu, v Rusku a ve Francii. V letech 1862 – 71 pruský ministerský předseda a ministr zahraničí, 1867 – 71 současně kancléř severoněmeckého spolku, 1871 – 90 německý říšský kancléř a ministr zahraničí. Německou otázku řešil v souladu s pruskými zájmy. Diplomaticky připravil prusko-rakousko-dánskou válku, prusko-rakouskou válku (zasadil se o mírný postoj k poraženému Rakousku) a prusko-francouzskou válku 1870 – 71, která vedla ke sjednocení Německa. Snažil se o spojenectví s Ruskem (Spolek tří císařů 1872), později inicioval úzké spojenectví s Rakousko-Uherskem (Dvojspolek 1879), k němuž přistoupila Itálie (Trojspolek 1882). Ve snaze o zvýšení německého vlivu v Rusku proti Francii fakticky uznal ruskou hegemonii na Balkáně (zajišťovací smlouva 1887). Ve vnitřní politice se neúspěšně pokoušel o snížení vlivu katolické církve (Kulturkampf), potlačil sociálně demokratické hnutí a prosadil sociální zákonodárství. Po nástupu císaře Viléma II. byl donucen 18. 3. 1890 k rezignaci. Zemřel 30. 7 1898.
www.diderot.cz

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Cestující v letadle, kterému se krátce po startu z letiště v Long Beach...
Letadlo prudce kleslo a posádka vyvolala paniku, stěžují si pasažéři

Cestující nedělního letu AirAsia z Perthu na Bali si stěžují na chování posádky. Ta podle nich začala křičet, když stroj prudce sestoupil o několik kilometrů,...  celý článek

Sebastian Kurz promlouvá po oznámení výsledků voleb (15. října 2017)
Kurz se zřejmě spojí s krajní pravicí. S Visegrádem bude vzdorovat Bruselu

Rakousko se po volbách chystá na pravděpodobnou koalici vítězných lidovců a krajně pravicových Svobodných. Strany sdílejí zejména tvrdý postoj k imigraci. Čeká...  celý článek

HMS Sheffield po zásahu argentinské rakety (4. května 1982)
Káva, nuda a fascinace raketou. Britové odtajnili zkázu lodi u Falkland

Archivy Britského královského námořnictva vydaly po 35 letech svědectví o zkáze torpédoborce HMS Sheffield. Ten se potopil po zásahu raketou během války...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.