Detaily hrůzného týrání v kuřimské kauze začali policisté rozkrývat před 13 měsíci. Jednatřicetiletá Klára Mauerová však s novináři nemluvila.
Matka týraného Ondřeje a Jakuba, kteří jsou od loňského května v brněnském zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek, je stále ve vazbě v brněnské věznici.
Promluvit se rozhodla až nyní, dva týdny před tím, než před soudem stane spolu s dalšími pěti lidmi obžalovanými z týrání dětí.
Ve vězení může strávit až 12 let. Podle psychologů je až teď schopná si uvědomit, co udělala, a mluvit o tom. Může si však i vytvářet alibi, aby se zbavila viny.
Ve vězení určitě o tom, co se stalo, přemýšlíte pořád. Uvědomila jste si, čím to vlastně všechno začalo?
První kontakt byl vlastně s mou sestrou Katkou, když se mě zeptala, proč jdu na sociální pedagogiku. To bylo někdy v létě 2003. Říkala jsem jí, že mě zajímají týrané děti, děti bez rodičů, že bych jim chtěla pomáhat. Pak půl roku nebylo nic. Teď zpětně si uvědomuji, že to začalo právě tímto, je na tom vidět, že to bylo dobře nachystané.
Co následovalo potom?
Asi po půl roce mě sestra pozvala k sobě domů na návštěvu. Byla jsem ráda, s nikým se nestýkala, posledních osm let byla jiná. V bytě byla jen Katka, ale měla tam postýlku, panenky, hračky.
Tehdy poprvé mi řekla, že se stará o malou holčičku, která má problémy, to bylo někdy na podzim 2003. Řekla mi, že nemůže o všem mluvit, ale pověděla mi příběh o děvčátku z Norska, které prožilo strašné věci a hrozila mu smrt a kterému pomohla jedna tajná organizace. Vše bylo jen v náznacích a trvalo hrozně dlouho, než jsem si to poskládala.
Spojila jste si tehdy tu novou holčičku s Barborou Škrlovou, s níž vaše sestra už několik let bydlela?
Ne, Katka nám už předtím sama řekla, že Barbora zemřela a že to byla přirozená smrt. Já tomu věřila.
To jste ji vůbec nepoznala, když jste to děvčátko uviděla? Nepřipomínala vám Barboru?
Ne. Barboru jsem viděla jen jednou, z dálky na táboře, tehdy to byl ještě tlustý člověk s kudrnatými vlasy. Tohle byl úplně někdo jiný, štíhlounké děvčátko s dvěma copánky, které jsem poznala v Paprsku jako Vataši, tak jí tam říkali.
Měla veliké oči a úplně jiné vystupování. Katka mi řekla, že jí je asi 14 let a je vážně nemocná. Takoví lidé mají strhaný obličej, tak mi to nepřišlo divné. Začala s ní ke mně chodit na návštěvy a Vataši se mi postupně začala svěřovat.
Mluvila kostrbatě, nikomu se nedívala do očí, u mě jí to ale nevadilo. Svěřila se mi později třeba i s tím, že je Ane Jervinen z Norska, proto jsem jí začala říkat Anička. Vypadalo to, že jsem si získala její důvěru, že jí můžu pomoci.
. Kauza Kuřim7. května 2007 našli policisté v Kuřimi u Brna v komoře rodinného domu svázaného a nahého sedmiletého chlapce Ondřeje. Třicetiletou matku Kláru Mauerovou kvůli podezření z týrání syna poslal soud do vazby. Tam skončila i její sestra Kateřina. Ondřej, jeho bratr Jakub a údajná třináctiletá Anička, která s nimi vyrůstala, skončili v dětském krizovém centru Klokánek. Údajná Anna z něj po dvou dnech utekla. Později vyšlo najevo, že si na ni hrála tehdy dvaatřicetiletá Barbora Škrlová, potvrdily to i testy DNA. Policisté po ní vyhlásili pátrání, našli ji v Dánsku, kde hrála malého Adama. V lednu skončila ve vazbě. Ukázalo se, že týrání obou dětí bylo dlouhodobé a součástí byly kruté fyzické tresty, zavírání do komor a klecí, pálení cigaretou, řezání, topení, polévání vřelou vodou, možná i sexuální zneužívání. Vyšetřovatelé obvinili hned šest lidí: matku dětí, její sestru Kateřinu, bývalou pracovnici dětského centra Paprsek Hanu Bašovou, Barboru Škrlovou, jejího bratra Jana Škrlu a jeho známého, Jana Turka. Soud se kauzou týrání začne zabývat 17. června, obžalovaným hrozí osm, některým i 12 let vězení. |
Proč jste ji musela mít u sebe?
Lidé z mého okolí se mě sice ptali, jak to chci zvládat, že mám kluky, rozvádím se... Ale já si myslela, že je to přirozené, že by to ode mě Pán Bůh nechtěl jen tak. Řekla jsem si, že Anně musím pomoci. A Katka i doktor (smyšlená postava, kterou hrála převážně Kateřina Mauerová, pozn. redakce) mě v tom utvrzovali, tvrdili, že nejvíc se otevřela mně. Psal mi instrukce, jak postupovat.
Čeho všeho se týkaly?
Anička se kluků začala strašně bát, od Vánoc 2005 nemohli být spolu. A já svůj čas začala dělit mezi Jakuba s Ondrou a Annu. Byla jsem ráda za radu a pomoc. Pak jsem třeba řekla, že už nemůžu mít Aničku na noc, spala jsem třeba jen tři hodiny, pořád se o ni starala, v noci jsme dělaly terapie podle instrukcí pana doktora, někdy měla záchvaty, každý večer musela mít tříhodinovou masáž. Jenže když jsem to řekla, její stav se najednou začal prudce horšit. A já měla pocit, že do mě vidí, že cítí, i když si jenom něco špatného pomyslím.
Nikdy vás nenapadlo, že jde o dospělou ženu? To jste ji neviděla nahou?
Ne, to jsem nesměla, já jí třeba jen připravila koupel, ale nesměla jsem k ní. Chovala se jako dítě. Musela jsem o ni pečovat, třeba jsem jí každý den kupovala dárek, i když to bylo jen obyčejné kindervajíčko. Musela něco dostat, jinak se horšila.
Jak s tím souvisely kruté fyzické tresty Ondřeje a Jakuba, pálení cigaretou, zavírání do klecí, bití holemi, polévání horkou vodou? Neuvědomila jste si, že jim ubližujete?
Ne, myslela jsem, že bojuji o to, abych zachránila svou rodinu. Doktor s Katkou věděli, že mi vždycky nejvíc záleželo, aby z kluků byli dobří lidé, že jsem chtěla být dobrou matkou. A na tom to postavili, díky jejich působení jsem jakoby poznala, že jsem vedla kluky špatně, když jsou tak zlí.
Anička třeba namalovala obrázek, jak na ni Ondra čurá, on se k tomu potom přiznal. To pro mě byl důkaz. Bála jsem se, že až vyroste, bude to daleko horší. Pan doktor mi s nimi pomáhal, postupně u Ondry třeba rozpoznal vážnou diagnózu.
Ale proč to týrání?
Pořád dokola opakovali, že láska není to, co druhému pomáhá, ale co je pro druhého prospěšné. Já jim říkala, že mi to dělá zle, že jim nechci ubližovat. (pláče) Oni mě přesvědčovali, že můj cit kluky omezuje v růstu.
Když jsem třeba byla na chatě a psala, že to nezvládám... (pláč) Napsali mi, že by to žádná jiná maminka pro své děti neudělala, že jsem skvělá, když jim takto pomáhám. A že je to daleko účinnější, než kdyby to dělal někdo jiný.
A vy jste tomu věřila?
Já to nebrala jako ubližování. (pláč) Říkala jsem si, že když kluci dokážou překonat své utrpení, jednou strach překonají třeba ve chvíli, když budou moci někomu zachránit život. Pak za mnou přišla Anička a řekla mi: "Maminko, ty svítíš, ty pomáháš." To byly pro mě takové injekce. (pláč)
Když jsem něco udělala špatně, začala se Anna zhoršovat, ztrácet, nemohla jsem ji přivolat zpátky. Doktor tvrdil, že musím znovu a lépe.
Policisté zjistili, že žádný doktor není, že všechny zprávy SMS vám chodily z telefonů vaší sestry Kateřiny nebo Barbory Škrlové. Co říkáte na to, že právě ony dvě vás celou dobu tahaly za nos?Docházelo mi to postupně. Najednou si to uvědomit nešlo, to by má psychika asi nezvládla. Nechápala jsem, jak to mohly tak připravovat, manipulovat, hrát si, využít přesně toho, s čím jsem se Katce svěřila.
Ze začátku jsem nechápala, proč mi nepomůže, proč neřekne, jak to všechno bylo. Ona asi pořád věří tomu, že vše bylo v pořádku, zasekla se. Ale je to hlavně moje chyba, já jsem matka a neměla jsem nikdy dopustit, aby se to dělo mým dětem.
To já jsem selhala. O Aničce jsem si myslela, že beze mě nemůže přežít, ale když vidím, jak to Barbora překroutila, strašně mi to pomohlo se od ní odpoutat.
Váš advokát mi říkal, že se nechcete dostat z vazby. Proč?
Nechci, kvůli klukům. Oni nevědí, proč se to všechno dělo, poslední, co si pamatují, je, že jim jejich máma ubližuje, neusmívá se a zakazuje jim, aby jí říkali maminko (pláče). Kdybych vyšla ven, báli by se, nechápou to.
A co budete dělat? To jste připravená na to, že své děti nebudete vídat?
Nevím, ale myslím, že bych jim mohla pomoci, vím jak, vím, čím si prošly. A vím, jak i pro mě bylo těžké si uvědomit, že ten, kdo je hodný, je zlý a naopak.
Chce to odborníka na manipulaci, je to strašně těžké a složité, nejde to ani popsat takhle ve zkratce, abych to všechno mohla vysvětlit, potřebovala bych několik dní, nevím, jestli to vůbec může někdo pochopit.
