Jako první britský žurnalista, který získal přístup mezi ostře hlídané rozpadlé zbytky newyorských mrakodrapů, jsem měl hluboce osobní pohled na strašlivé výsledky nejhoršího teroristického útoku na světě. S každým obláčkem dýmu, který stoupal k nebi, křičelo z popela silnější volání po pomstě za oběti.
Vzduch naplnila nezvykle sladká, ale čpavá vůně, která mne mírně dusila. O pár hodin později jsem měl sevřenou hruď a sucho v ústech z nevýslovného smutku. Žádná slova nemohou přesně vyjádřit, jak se člověk cítí, když se v bezmocné úzkosti dívá na masakr zblízka. Navzdory rachotu buldozerů, křiku amerických vojáků a neustálému řinkotu záchranářů, na mne padlo tajemné ticho. Mé myšlenky potlačily zvuky života a hledaly zvuky smrti.
"Ledová zóna" - jak je nazývána oblast okolo "pozemku nula" - je několik bloků, kam nikdo kromě armády a oprávněných záchranářů nesmí jít. Abyste se do ledové zóny dostali, musíte jít skrz dva kontrolní body. Vojáci mají nařízeno v krajním případě i zabíjet.
Oblast kolem Světového obchodního centra je zločinnou scénou a každý úlomek změti trosek je kusem svědectví. Ochrana a obrana místa je velmi
důležitá. Okolo je natažena žlutá páska "policejní zóna - nepřekračujte". Ozbrojení vojáci požadují průkaz totožnosti dokonce i od velitelů policistů a hasičů. Nikdo nechce podcenit riziko.
Když se člověk přiblíží k pozemku nula uprostřed ledové zóny, narazí na ohromující změny. Barvy normálního městského života jsou změněny na šedou. Vše je pokryto tlustou vrstvou šedého prachu, jako by se na budovy a ulice vyprázdnil gigantický odpadkový kontejner. Vše zůstalo tak, jak lidé opustili své pracovny, kavárny, obchody. Počítače, hrníčky s kávou, oblečení pokryté prachem leží na policích...
Vypadá to jako pečlivě zinscenovaná speciální scéna zasazená do hollywoodského katastrofického filmu. Pokaždé, když zahnete do další ulice, zahradí vám cestu minimálně tři jednotky, které vás vyzvou k tomu, abyste se legitimovali. Kdo nemá oficiální povolení, je dotazován a poté vyveden ven. Nikdo nemůže být připraven na pohled 110patrových mrakodrapů zredukovaných na zdemolovanou masu částí budov.
Když jsme fotografovali v blízkosti policistů, otočili se ke mně a fotografovi Martinu Grimesovi záchranáři a prosili nás, zda bychom jim neposlali fotografie pro jejich ženy a rodiny. Jejich obličeje plné vyčerpání se zmohly na ocelový úsměv, který může člověk vidět jen ve tváři někoho, kdo byl svědkem takové hrůzy. Nedaleko od nich, na druhé straně místa neštěstí, záchranáři stále zápasili a snažili se prokopat
dolů šest pater pod zem k obchodu a parkovišti.
Týden po útoku je mizivá naděje najít více než části lidských těl, objevit někoho živého. Jen Bůh ví, jestli je někdo pod sutinami ještě naživu a zda má šanci být vyproštěn.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 Záchranné práce u trosek WTC |
