Obyčejná žížala se stává nejen na Moravě vzácností. To je nebezpečnější, než se může zdát, nejen pro racky. Bez žížal se totiž půda stává mrtvou zemí. Odborníci dokonce mluví o ekologické katastrofě nedozírných následků.
„Racci se na polích nemají čím živit. Z dosud nepříliš jasných příčin totiž značně ubylo jejich oblíbené potravy - žížal,“ konstatoval prezident Moravského ornitologického spolku Jiří Šafránek.
Odborníci z pracoviště Akademie věd v Českých Budějovicích dávají ornitologům za pravdu. Žížal je povážlivě málo. To je problém, který se vleče už celá desetiletí. „Je to ekologická katastrofa středoevropských rozměrů, jejíž kořeny sahají do období let 1964 až 1967,“ tvrdí profesor Josef Rusek, který se faunou v půdě už dlouho zabývá.
A důvod? Nevhodné hospodaření na polích, zejména nadužívání minerálních hnojiv. Ale i těžká zemědělská technika. „Dodávat půdě živiny ve formě minerálních hnojiv nestačí. Půda nezbytně potřebuje doplňovat organickou hmotu jako náhradu za tu, o kterou ji připraví sklizeň,“ upozorňuje odborník. Jenže hnojit chlévskou mrvou mnohde není možné. Krávy se pasou jinde, než se rozprostírají širé lány, a vozit hnůj z Vysočiny na jižní a východní Moravu se nevyplatí.
Půda na polích tak přichází o nezbytný humus. Bez něj se zase neobejdou žížaly, které se na obnově humusu významně podílejí.
Kruh se tak uzavírá a zkázu dovršují pesticidy a těžká zemědělská technika. „Orná půda na polích je zhutnělá a nemůže plnit své základní funkce. Stal se z ní mrtvý substrát. Bez živých organismů se nemůže každoročně obnovovat její mikrostruktura a tvorba humusu,“ popisuje Josef Rusek. „Upozorňuji na to už dlouho, ale zemědělci to zatím moc neberou,“ dodává.
Žížal ubylo v posledních letech i ve městech. „Dřív jich bylo po dešti všude plno. Dnes uvidíte na chodnících u parků tak jednu či dvě,“ tvrdí například Kroměřížanka Milada Zapletalová.
