Z komunistické armády se stal prozápadní sbor

P r a h a - Téměř deset let po pádu železné opony zastává většina armádních důstojníků a praporčíků mnohem vyhraněnější prozápadní postoj než ostatní obyvatelé. Osmdesát procent vojáků z povolání podporovalo začlenění republiky do Severoatlantické aliance, zatímco v den jejího rozšíření schvalovalo podle Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM) tento krok jen 49 procent občanů.

Ještě před deseti lety bylo přitom osmdesát procent vojáků z povolání členy komunistické strany. V roce 1996 volilo osmnáct procent příslušníků ozbrojených sil KSČM, o dva roky později však už jen osm procent.
Dnes podle sociologa Jaroslava Sýkory sympatizuje s komunisty malé množství profesionálních vojáků. "Při tom vývoji bych dokonce řekl, že jen minimum," míní sociolog. S jeho odhadem souhlasí i Stanislav Hampl z agentury Sofres-Factum: "Přichází nová generace, která si od členství země v NATO slibuje, že profese vojáka získá smysl a vyšší společenskou prestiž." Kvůli tomuto motivu se podle Hampla mění názory i těch vojáků, kteří sloužili v dobách socialismu a možná podporovali i komunisty.
Názorový přerod armády, jejíž vojáci od kapitána výše sloužili většinu své kariéry ve vojsku Varšavské smlouvy, si Jaroslav Sýkora z Centra pro výzkum stresu vysvětluje zejména častými kontakty důstojníků s jednotkami aliance i studiem značného počtu vojáků v západních vojenských školách. Pouze balkánskými misemi UNPROFOR, UNCRO, IFOR a SFOR (posledním dvěma velela a velí aliance) prošlo asi šest tisíc mužů a žen.
"Jen v té změně nehledejte žádná kouzla a už vůbec ne politiku," říká bývalý velitel prostějovské výsadkové brigády Petr Pavel, jenž odchází pracovat na velitelství spojeneckých sil NATO ve střední Evropě. Vojáci se podle něj už několik let na vlastní kůži přesvědčují, že systém a vztahy, které panují v armádách NATO, jsou efektivní a vůči lidem humánní. "Na lidi se aliance nedívá jako na figurky, které lze s klidným svědomím odepsat, ať již jde o vlastní, nebo protivníkovy vojáky," dodává výsadkář.
Právě Pavel, jenž sloužil v armádě i před listopadem 1989, velel před šesti lety jednotce UNPROFOR při záchraně třiapadesáti francouzských vojáků.
Vyvezl je tehdy v obrněných transportérech z obklíčení bez ohledu na palbu Srbů a Chorvatů. "Udělal bych to i pro Srby, kdyby byli ohroženi. A pořád by to pro mne byli kolegové v nouzi, jimž musím stůj co stůj pomoci," tvrdí Pavel.
VOJÁCI DÁVAJÍ POLITIKŮM LEKCE
Sociolog Ivan Gabal připomíná, že lidé už několik let nevnímají armádu v politickém kontextu a mají k ní podle průzkumů veřejného mínění stejnou důvěru jako k justici či policii. Výrazně prozápadní orientaci důstojníků a praporčíků si také Gabal vysvětluje tím, že od vstupu republiky do NATO si vojáci slibují řešení léta odkládaných problémů. "Prestiž a smysluplnost práce - to jsou ona kouzla aliance, jež tak jednoznačně vyprofilovala vojenské profesionály," soudí Gabal. Tyto motivy jsou podle sociologa patrné zvláště u vojáků českého praporu SFOR, který patří v konkurenci ostatních jednotek NATO k nejlepším.
Analytikové dokonce míní, že po léta vysmívaní či kritizovaní důstojníci a praporčíci - ať již kvůli své minulosti, či nepořádkům ve vojsku - udělují v poslední době politikům jednu lekci za druhou. "Všimněte si například rozpačitých stanovisek dvou největších politických stran, ČSSD a ODS, vůči vzdušným úderům NATO v Jugoslávii a srovnejte to s pragmatickými postoji vojáků," vybízí Gabal. Například velitel prostějovských výsadkářů Petr Pavel si v momentě zahájení válečné operace v Jugoslávii nechal záležet na tom, aby při představování své roty vyčleněné pro potřeby NATO ujistil, že jeho lidé nebudou trpět nedostatkem loajality vůči spojencům.
VOZNICA: NA POLITIKU JSME VŠICHNI KAŠLALI
Velitel sil územní obrany Petr Voznica, jenž se vyznamenal při předloňských záplavách na Moravě, zdůrazňuje, že většina vojáků nepochybuje o nutnosti leteckých úderů na Jugoslávii, protože si dovedou lépe než kdo jiný představit, jaké peklo by v Kosovu bez zásahu vypuklo.
"Nastala by tragédie, vedle níž by bledla všechna ta zvěrstva v Bosně. Síla napáchá mnohdy méně zla, než když zlo přehlížíme," upozorňuje Voznica.
Se svým někdejším členstvím v KSČ si generál, jenž získal nejvyšší vojenské vzdělání ve Velké Británii, neláme příliš hlavu. "Sloužil jsem v chemickém vojsku a tam jsme na politiku kašlali. V té době jsme cvičili i s nervově paralytickými látkami, takže jsme se nenechali rozptylovat plkáním politruků. Strach z toho, že ta svinstva na sebe z nepozornosti nacákáme, byl větší než popotahování kvůli ignorování politiky a různých hloupých školení," vzpomíná Voznica.
Ani pro Jiřího Kareše, velitele roje elitních stíhačů - armáda je vyčlenila pro potřeby NATO -, není silná prozápadní orientace armády překvapením. "Jestli někdo v minulém režimu poznal, kam spěje komunismus, tak to byli právě letci. Při střelbách v bývalém Sovětském svazu jsme si v některých jeho částech chvílemi připadali jako ve středověku. Nám tedy neotevřela oči aliance, ale o mnoho let dříve Varšavská smlouva."
NATO: ŠANCE, JÍŽ JE TŘEBA VYUŽÍT
Armáda má nyní podle názoru expertů, kteří analyzují její proměny, jedinečnou šanci. "Může se stát stejným tahounem společnosti, jako je pro ekonomiku země mladoboleslavská Škoda. Slouží v ní stále více lidí s elitním západním vzděláním, navíc byla vtažena do aliančního prostředí, které mění vojáky víc než cokoliv jiného. Česká ekonomika bude podobnému tlaku Evropské unie vystavena až o mnoho let později," předpokládá sociolog Gabal.
Výrazná prozápadní orientace armády nepřekvapuje ani Libora Konvičku ze Střediska empirických výzkumů (STEM), jenž zkoumá už několik let názory lidí na armádu. "Poctivý voják potřebuje prapor s věrohodným nápisem. A NATO takovým praporem pro vojáky je. Obranu socialistické vlasti, kterou navíc okupovala sovětská vojska, chápali většinou jako frašku. Důstojník, jenž chtěl dříve sloužit národu, sklízel jen rozladění a těžkou depresi," připomíná sociolog Konvička.