Dnes už je čtyřiatřicetiletý student Vysoké školy uměleckoprůmyslové relativně klidný. Před třemi týdny, kdy Japonsko postihly nejsilnější otřesy, měl velký strach. Dlouhé hodiny se nemohl s nikým z rodiny zkontaktovat. Až o den později mu zavolal bratr.
Vyprávěl Takešimu, že se s ostatními členy rodiny schoval v městském evakuačním centru. "Jen tatínek v době zemětřesení ležel v nemocnici, ale bratr tvrdil, že tam by vše mělo být v pořádku," líčí Takeši.
Až po dlouhých šesti dnech se rodině podařilo s Takešim znovu spojit. Zatelefonoval otec, který vyprávěl, že musel opustit nemocnici. "Až začne nemocnice fungovat, což bude snad příští úterý, hned se tam vrátí," říká student. Jeho bratr zůstal kvůli práci v Sendaji. Zbytek rodiny se přemístil do klidnější části ostrova Honšú.
Takeši Ito věnuje do aukce na pomoc Japonsku svůj nejmilejší výtvor - skleněného ježka
K přátelům se uchýlila i Takešiho bývalá manželka a malá dcera, které bydlí ve Fukušimě. Podívat se domů za rodinou Takeši neplánuje. "Myslím, že bych jim tam stejně nebyl co platný," tvrdí. Dosud má od příbuzných jen kusé zprávy.
O katastrofě se dozvídal především z internetu, občas od přátel. Například od kolegyně z umělecké skupiny Sandbox, která pochází z města Išinomaki, které spláchla tsunami. "Její rodiče se zachránili, ale mnoho dalších příbuzných zahynulo," říká Takeši.
Pošlete pomoc a získejte odznak Věry ČáslavskéZapojte se do sbírky organizace Adra a iDNES.cz a získejte odznak gymnastky Věry Čáslavské z olympiády v Tokiu * Povinné údaje: * Údaje nutné pro soutěž o odznak Věry Čáslavské:  |
Sám v Japonsku zažil řadu menších zemětřesení. Ve škole se účastnil pravidelných cvičení, jak se při této živelné pohromě chovat. "Vlézt pod stůl, dát si něco na hlavu, otevřít dveře," opakuje mladý umělec to, co ví v Japonsku každé malé dítě.
Vzpomněl si také na evakuační cvičení, které úřady a zaměstnavatelé po celém Japonsku organizují při výročí zemětřesení v Kantó z roku 1923. "Evakuační cvičení pro případ tsunami ale nejsou tak častá," povzdechne si.
Pomůže i skleněný ježek
Tíživé události v rodné zemi způsobily mladému umělci tvůrčí blok. Rád vyrábí věci hravé a radostné, teď se mu to ale nedaří. "Když chci udělat dům, tak si automaticky řeknu, že nemůže stát, ale že musí ležet. Než takové věci, raději nedělám nic," říká Takeši. V Praze studuje od loňského října, plánuje tu zůstat do léta 2012.
V takových chvílích je vděčný spolužákům a přátelům za psychickou podporu. "Chtěl bych poděkovat všem Čechům za jejich úžasné reakce a nápady. Vnímáme to s neobyčejným vděkem, protože to pomáhá řešit naši velice těžkou situaci," míní student.
"Japonsko je strašně daleko a člověk neví, co by mohl udělat. Občas má pocit, že nemůžu udělat nic," líčí své pocity. Přesto nepodléhá apatii. Společně se spolužáky a vedením školy se rozhodli uspořádat charitativní aukci. "Věnuji dílo, na kterém si nejvíce zakládám. Je to ježek, můj maskot, kterého s sebou všude vozím," vypráví.
S dvěma dalšími japonskými studenty z vysoké školy také připravuje projekt pro děti v evakuačních centrech. "Chceme jim zajistit promítání českých animovaných filmů, aby jim to pomohlo překonat negativní vjemy," popisuje Takeši.
Aukce VŠUP na pomoc JaponskuAukci ve prospěch Japonska uspořádá 5. dubna v 18 hodin ve své galerii Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. "Své práce věnovali studenti ateliéru keramiky, skla nebo designu oděvu a obuvi," uvádí PR manažerka školy Veronika Pacíková. Dražit se budou i díla vedoucích ateliérů - například skleněná váza od Ronyho Plesla, šperky Evy Eisler či karafy od Jiřího Pelcla. Podle Robina Heřmana, předsedy spolupracující Česko-japonské společnosti, se vybrané peníze nejspíše využijí na kulturní a sociální projekty, jako jsou například pobyty pro děti, které utrpěly posttraumatický šok. Všechny dražené předměty budou ve školní galerii k vidění od 4. dubna od 10 hodin.  Pavla Vachunová  Jana Šprinclová - lampa Láska |
