Poslanec ČSSD Vítězslav Jandák při jednání Poslanecké sněmovny. (10. srpna 2010)

Poslanec ČSSD Vítězslav Jandák při jednání Poslanecké sněmovny. (10. srpna 2010) | foto: Dan Materna, MAFRA

Z dějin české politiky: Vítězslav Jandák, filozof z lidu

  • 0
Následující text je fikcí postavenou - řekněme - na skoro reálném základě. V cyklu Z dějin české politiky se divadelník a filmař Břetislav Rychlík v nadsázce zaměřuje na některé jednotlivé figury tuzemského veřejného a politického života.

Jednou ráno si Jandák pomyslil, že by si mohl taky trochu zafilozofovat. Převlékl se za Zaorálka a začal. Nechal si nanosit odbornou literaturu, nějaké ty Kanty, Platony, Hegela, Patočku, svázané Bezouškovy scénáře k talkshow Xavera Veselého, taky ovšem Marxe – a čučel do toho. Čučel den, čučel noc. Ráno jde do práce a potká ho Paroubek: "Co se ti stalo, Slávečku? Všecek jsi zešedivěl!"

Karel Marx

Karel Marx

Jandák, jak známo, byl poslancem sněmu a jako takový si rád zařečňoval. Také jednou, probudiv se ve své poslanecké lavici, pomyslel si, že už dlouho nepronesl některý ze svých nezapomenutelných projevů. Rázným krokem vyrazil z poslanecké lavice k řečništi, bouchnul do pultíku a spustil: "Ty, ty, ty! Vy, vy, vy! A vy také... vy, vy,vy!" Přitom hrozivě zdvihal buclatou pěst k lavicím znepřátelených politických stran. "A vy také... nemyslete si, že strpím. Nestrpím! Ano, správně... vy! Vy, vy, vy!!!" Najednou kouká, ve Sněmovně nikdo není. Ani uklízečka, ani sněmovní sluha, ani obsluha bufetu, prostě nikdo. Natož poslanci. Jsou parlamentní prázdniny. "Odjeli! Zapomněli na mě! I přátelé z naší partaje... přátelé... panstvo! Paroubek, Rath, Škromach, Sobotka... A život uteče, člověk ani neví jak. Jejich škoda. Byl to jeden z mých nejzásadnějších projevů."ˇ

Lídři volebních kandidátek ČSSD včele s Jiřím Paroubkem po programové konferenci (4.7.2009)

Lídři volebních kandidátek ČSSD včele s Jiřím Paroubkem po programové konferenci (4.7.2009)

Jednou si Jandák usmyslil, že překvapí přítele Škromacha na jižní Moravě. Převlékl se za Paroubka, našel si spojení vlakem, aby byl lidový. Praha – Brno, Brno – Veselí nad Moravou, Veselí nad Moravou – Moravský Písek, Moravský Písek – Rohatec a konečně Rohatec Kolonie. A pak ještě kousek přes borový háj. Vyrazil k nádražním pokladnám a tu nějaký chuligán zvolal: "Jé, lidi... Paroubek jde!" A mrsknul po Jandákovi vejce. Lid se začal bavit, vajíčka jen prskala. Nějaká venkovanka v kroji, která vezla na trh do Prahy slepice, mydlila Jandáka živou nosnicí po hlavě, až z ní vejce létala. Jandák utíkal domů, zazvoní na dveře. Paní Jandáková otevře, za dveřmi stojí Paroubek, všecek od vajec, skořápek a peří. "Na celýho Škromacha se můžu zvysoka..." zavrčí vztekle Jandák, odstrčí ženu a kvačí do koupelny. Ta koukala.

"Ty, Zdenále," naklonil se jednou v poslanecké lavici důvěrně ke Škromachovi Jandák, "neměli bysme po volbách zakázat filozofování? Je to životu nebezpečné." Škromach se smál, až se za břicho popadal. Nu, ne nadarmo měl Jandák ve straně pověst šprýmaře a veselé kopy. Někdy na grémiu mu Paroubek dokonce důvěrně říkal Sláveček Srandák. Ale to jenom Paroubek.

Vítězslav Jandák

Vítězslav Jandák

Jednou si zase Jandák vzpomněl, že než se stal sociálním demokratem, býval i konzervativním občanským demokratem. Převlékl se za Jandáka občanského demokrata, připnul na klopu modrého ptáka a vyrazil do sídla konzervativců. Vešel do Polygon House, vystoupal výtahem do šestého patra, bloumá po místnostech, ale nikdo ho nepoznává. Nikdo mu doutník nezapálí ani whisky s ledem nenalije. "Čekal jsem, že ocení můj charakter," posmutněl Jandák. Kouká z okna a vidí. Na ulici tluče Langer golfovou holí ředitele televize Janečka. Jandák se rozplakal.

Jednoho dne Jandáka napadlo, že by mohl zkontrolovat, jak běží věci v televizi. Převlékl se za Fibingerovou. Ověsil se chřestícími šperky, slonečky, medvídky, pejsky i zlatými ještěřičkami, natáhl si kozačky, vklouznul do norkového kožichu a prošel vrátnicí na Kavčích horách. Bloumá, bloumá a najednou vidí. Na dvorku tluče Fibingerová ztvrdlou vánočkou ředitele Janečka.

Jiří Paroubek a Vítězslav Jandák. (21.8.2008)

Jiří Paroubek a Vítězslav Jandák. (21.8.2008)

Jindy si Jandák vzpomněl, že býval také členem Křesťanské demokratické strany, tedy lidovců. Vetknul si do klopy křížeček, vyštrachal v šuplíku růženec, převlékl se za Jandáka křesťanského demokrata a vyrazil mezi bratry do sídla strany lidové, do paláce Charitas. Nikdo ho nepoznával, nikdo neocenil jeho charakter. Křesťanští demokraté se pečlivě připravovali na příchod muslimského náboženství do Česka. Měli již za sebou kurz mnohoženství, velmi obtížné odvykání moravských lidovců na prasečí zabijačky pomocí ricinového oleje a zrovna vrcholil trénink svolávání se z minaretu. "Tady bych mohl uplatnit svůj znělý hlas," rozzářil se Jandák. Vyškrábe se na minaret a zvolá mocným hlasem: "Jirka Paroubek je veliký!!!" Bystří bratři ho však odhalili, chopili se zahnutých tureckých šavlí a již honí Jandáka kolem paláce Charitas. Jandák kvičí, tu jde kolem Paroubek – a co vidí: mohamedáni s vytasenými šavlemi honí sociálního demokrata Jandáka. Paroubek vklouzne do průjezdu, skrčí se za popelnice a pomyslí si: "Neměl jsem přece jen pravdu, že cizí kultury k nám nepatří?" Zdáli je slyšet kvikot podřezávaného Jandáka.

Jednou si Jandák usmyslel, že by se mohl vlichotit prezidentu Klausovi. Zjistil, že prezident bojuje proti brouku kůrovci, i převlékl se tedy za kůrovce a vyrazil na Hrad. "Fuj, fuj, ošklivý brouk! Budou nás očkovat!" zaječeli v hradní bráně Jakl s Hájkem a omdleli. "Mám neodkladnou schůzku se Šloufem," špitnul štítivě kancléř Weigel a ukryl se v hotelu Savoy. Postupně se vylidnil celý Hrad až na pana prezidenta. Ten neváhal, vskočil na buldozer, ke kterému se po nocích rád přivazoval řetězy jsa převlečen za občanského aktivistu. A už to jelo. První padly královské zahrady a Jelení příkop, pak Starý královský palác s Vladislavským sálem, románská bazilika svatého Jiří, Lobkovický palác, věž Daliborka, Zlatá ulička, letohrádek královny Anny, jízdárna, obrazárna, prašná věž Mihulka. Zůstal jen prezident Klaus a Jandák převlečený za kůrovce. Turisté koukali. Národ koukal. Kardinál Vlk koukal. Ano, ani gotický Chrám svatého Víta nezůstal ušetřen. "No prosím," dmul se pýchou Jandák, "to bylo porád keců, že nikdo s tím Chrámem svatého Víta nehne. Stačí jedna moje návštěva u prezidenta a všecko jde!"

Václav Klaus, Vítězslav Jandák, Karel Gott

Václav Klaus, Vítězslav Jandák, Karel Gott

Ministr Vítězslav Jandák

Ministr Vítězslav Jandák

O autorovi

BŘETISLAV RYCHLÍK

Narodil se 23. července 1958 v Uherském Hradišti. Herec, scenárista a režisér.

Po anabázi v oblastních divadlech (Zlín, Uherské Hradiště, Most) se od roku 1982 stal hercem HaDivadla v Brně. V angažmá do roku 1996. Hrál ve většině inscenací Arnošta Goldflama, podílel se na projektech studiových divadel (Cesty, Sabina, Rozrazil). Spolupráce s Divadlem Husa na Provázku, s Divadlem Archa v Praze.

Koncem osmdesátých let začal režírovat. V letech 1990 až 1994, 2005 – dosud pedagog JAMU. V roce 1993 získal novinářskou Cenu křepelek. Jeden z vítězů Evropského fejetonu (1994). Od devadesátých let postupně odstoupil od herectví. V roce 1994 získal společně s Přemyslem Rutem Cenu českého literárního fondu za TV cyklus Kulturní magacín pánů Ruta, Rychlíka a Daňka a Čestné uznání FITES. V roce 1995 vítěz české části scénáristické soutěže Hartley Merill Price pro mladé scénáristy ze střední Evropy za celovečerní film Obyčeje ( společně s Miroslavem Balajkou ).

Za film o romském holocaustu Ó, ty černý ptáčku (1997) získal řadu mezinárodních i domácích ocenění (Moskva - Zlatý vítěz 1997, Academia film Olomouc 1997, Hlavní cena Pierot - 1997, čestné uznání FITES - 1997). Dokumentární hodinový snímek o životě sedmi starých lidí v Bílých Karpatech Jeden rok obdržel jednu z hlavních cen "Kořeny" na festivalů dokumentu v Krakově a cenu Vox Humana v roce 1999. Koprodukční dokumentární film o řádu Malých sester Ježíšových - Na tržišti světa obdržel v květnu 2 000 třetí cenu v kategorii dokumentů na festivalu " Niepokalanow" ve Varšavě. Celovečerní dokumentární film Kamenolom boží získal Visegrádskou cenu na festivalu Jeden svět 2005 a Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň (dokumenty nad 30 minut) 2005 a Čestné uznání Českého filmového a televizního svazu FITES 2005 (za "nepřikrášlený obraz lidí poznamenaných zdevastovanou krajinou, která vstává i nevstává z mrtvých"). Film Salve Moravia získal cenu Zlatý buben na festivalu v Chanty-Mansijsku (2008).

Od roku 2005 režisérem a průvodcem televizního cyklu pro lidi v tísni Případ pro ombudsmana. V roce 2001 mu vyšla v nakladatelství Petrov kniha fejetonů a esejů "Konec žebřiňáků".

Hrál například v těchto snímcích:
Pětka s hvězdičkou (1985), Vojtěch, řečený sirotek (1989), Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), …ani smrt nebere (1995), Bumerang (1996)

Z režií dokumentárních filmů:
Ó ty černý ptáčku (1997), Jeden rok (1999), Kamenolom boží (2005), Kdy prestanem bláznit? (2007), Zatřást kostmi (2006), Salve Moravia ( společně s Monikou Rychlíkovou, 2007), Černá srdce (...zem není gulatá) (2008), Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde ( 2009), Amerikáni (2010)


Video