Langer, jak známo, byl politik, ale miloval umělce. Ráno, hned jak se probudil, už se sháněl po nějakých umělcích a hladil je po hlavičkách. Podobně, jako kdysi hrabě Tolstoj děti. Takový Jandák, který býval hercem, měl hlavu dočista vyhlazenou.
Jedna věc Langera velice trápila. Prostý lid mu zapáchal. Kolikrát se cestou z golfu pokoušel zamíchat mezi sedláky okopávající brambory, ale vždycky zrudl, osypal se pupínky, z nosu a z očí mu teklo, začalo se mu navalovat. Golfová hůl mu vypadla z ruky. V továrnách mezi dělníky to bývalo nepopsatelně hrůznější. To už šlo doslova o život. Přitom se tak snažil.
Langer byl hluboce zasažen zprávami, že ministr vnitra Pecina je populárnějším ministrem vnitra, než byl on sám. Převlékl se za Pecinu a vyrazil na Letnou do budovy ministerstva vnitra snížit pomluvami Pecinovu popularitu. Začal hned ve vrátnici. "Langer byl nejlepším ministrem vnitra," špitnul skromně při průchodu vrátnicí. "Ano, pane ministře," neodporovali devótně a subordinérně vrátní. A tak tomu bylo v každém oddělení. Langer, posílen v sebevědomí, proběhl jako vítr všechna poschodí. Nakonec se vrhl do kanceláře k Pecinovi a už ve dveřích hystericky křičel: "Já jsem nejlepší ministr vnitra!" Pecina seděl za stolem a užasle hleděl na sebe ve dveřích. Pak se rozzářil štěstím: "To přece ví v této zemi každý," opáčil a už se nadýmal pýchou. I Langer se nadýmal pýchou. Tak byli spokojeni oba.
Ivan Langer a Martin Pecina v diskusním pořadu.
Langer, jak známo, byl schopen všeho. Jednou si oblékl na stranický sjezd hanácký lidový kroj, aby udělal Topolánkovi radost. Topolánek byl skutečně radostí bez sebe.
Jednoho dne, když míjel klubovnu Druhého oddílu vodních skautů v Olomouci, pocítil Langer do té doby nepoznaný pocit. Jakási neodolatelná touha se zmocnila jeho srdce. Byl puzen k čemusi neznámému. Ano, Ivan Langer náhle jasně věděl, že by poprvé v životě měl říci pravdu. Vyrazil rázným krokem domů. Rozrazí dveře koupelny, pohlédne do zrcadla, z hloubi jeho duše se dere strašlivý přetlak. Ale z našpulených rtů neuniklo než pšouknutí. Takový tichošlápek pšouk. "Ivane! Fuj!" odvrátila se v kuchyni zhnuseně paní Langerová.
Jednou se Langerovi na hlavě zlomil vlas. Pokoušel se ho přivázat provázkem k zápalce. Ta se vzňala a už hoří Langerovi celá hlava. Nu, ne nadarmo měl Ivan ve straně pověst muže zapáleného pro věc.
Langer, jak známo, byl pracovitý a kolikrát podělal tolik práce, až se lidi nestačili divit.
Ivan Langer v hledišti na olympiádě v Aténách (2004) a v Turíně (2006).
Jednou také Langer zase cosi podělal. Zrovna šel kolem Vidím s Plevou a hned starostlivě volají. "Ty, Íčko, aby ses nám nepředřel!" A hned se všichni smějí, bouchají do zad. Škoda, že Pleva nemá talent ani na golf, ani na tenis. To by bylo poděláno práce mnohem víc.
Langer neměl úplně špatnou povahu. Nedával to však najevo.
Langera trápilo, že není vážen, ctěn a zbožňován celým národem. Převlékl se drze za prezidenta Klause a jal se špacírovat mezi lidem kolem Pražského hradu. Tou dobou si zrovna prezident Klaus převlečen za Jakla užíval, jak ho v podhradí chválí a zbožňuje prostý lid. Tak se srazili. Pan prezident bystře chytil vetřelce za ucho a kroutil jím, až bylo rudé. Inu, Václav Klaus může být jenom jeden. "Sundej si brýle, jako uličníka tě ztrestám," přikázal Langerovi a bekhend, forhend, volej, smeč, už mydlil Langera. Ne nadarmo býval Langer ministrem vnitra. Hned odhalil, že takovou technikou pokárání vládne pouze pan prezident. I Langer měl svoje politické zbraně. Vysmekl se a vskočil prezidentovi vděčně do zadku. Šel kolem Hájek, a co nevidí. Prezident republiky skáče do zadku Jaklovi. Hájek se usedavě rozplakal.
Ivan Langer na kongresu ODS. (21. listopadu 2009)
Langer měl velký smysl pro humor. Vyzval třeba Plevu ke sportovnímu utkání, ale neřekl, v jakém sportu. Pleva pak bloumal po golfovém hřišti s pádlem, jindy cválal na tenisovém kurtu v sedle koně. To bylo potom na grémiu veselo.
Jednou zrána na toaletě poslaneckého klubu jeho strany napadlo Langera při pohledu do zrcadla, že by se mohl přijmout zákon, že Langer je božský. Dlouze se kochal tou myšlenkou, našpulil rty a sladce vydechl: "Jsi božský..." Ani si nevšiml, že se ozvalo spláchnutí a z toalety vylezl poslanec Nečas, pověstný svým přísným konzervativním křesťanským založením. "Jak ten se na mne podíval..." poznamenal si po letech do deníčku Langer.
Ivan Langer při Davis Cupu v Ostravě
