Stojím v dešti před chatkou se zelenou brankou. Dál to nejde, visí na ní festovní zámek. Tak jen volám: "Pane Kašpaříku, haló, jste doma?" Není, ale mám štěstí, zrovna se vrací domů. A jak jinak než na kole s prázdnými televizemi oblepenými pestrými nálepkami, hrajícím rádiem a věrnou fenkou Lady Di po boku. Tak, jak ho lidé v Blansku znají a potkávají již několik let.
"Promiňte, myslel jsem, že to v dešti vzdáte. Pojďte dovnitř, hned zatopím a uschnete," odemyká přede mnou drobný vousatý muž branku.
Karel Kašpařík alias Král Šumavy pochází z Brodku u Přerova. Od ženy a dcer na Slovensku odešel před deseti lety. Od té doby projel na kole pořádný kus Evropy, žil v chatě na Šumavě, bivakoval v Jeseníkách i Beskydech. Poslední léta prožil pod železničním mostem poblíž Blanska.
Jeho květinový příbytek zvedl ze sedadel nejednoho cestujícího na trati Brno – Česká Třebová. Karel Kašpařík miluje květiny a obestavěl ho celý květináči, truhlíky i vázičkami a kytky vysadil i na záhonky kolem něj.
"Tady v chatě jsem teprve od neděle. Vlastně jste moje první návštěva. Ještě jsem se ani nestačil zařídit. Proto je tady takový nepořádek," omlouvá se pětašedesátiletý bezdomovec. Vlastně, pardon, pan Bezdomovec, jak sám o sobě s hrdostí říká.
Bydlí sám, ale smutno mu není
"Dáte si grilované kuře? Před chvílí jsem ho koupil v Blansku. Hned vám ho ohřeju. Fakt ne? No tak aspoň kafe. Uvědomte si, že tady nejste jen u bezdomovce, ale u pana Bezdomovce," nabízí a nadšeně přitom ukazuje nový příbytek.
Deset let se živil, jak se dalo. Vozil železo do sběru a také z darů. Lidé mu sem tam hodili peníze do prázdné televize na nepřehlédnutelném bicyklu. A někdy dostal najíst za to, že pomohl, třeba vyspravit střechu.
Chata v blanenské zahrádkářské kolonii mu patří jen pár dnů. "Díky paním z charity mi úředníci konečně vrátili peníze, co mi stát dlužil za důchod. Na kontě mám půl milionu a další peníze mi budou chodit. Teď se s Lady Di princeznou budeme mít jako králové! Vlastně, Lady Di, ty už nejsi princezna, z tebe se stala královna!" líbá něžně fenku na čelo.
I když mu společnost dělá v podstatě jen ona, smutno mu není. "A proč by mělo? Mám tu Lady Di, poslouchám rádio a taky mám pořád co dělat. Kdybyste tu nebyla, šel bych na dřevo nebo skácet uschlou švestku vzadu na zahradě," říká Kašpařík.
V květinovém příbytku pod tratí sice jeden čas bydlel i s kamarádkou, ale po ní se mu moc nestýská. "Přijížděla občas na víkend. Vypila všechen rum a vyjedla spižírnu. Pořád se jen povalovala, opalovala a s ničím mi nechtěla pomoct. No řekněte, co s takovou ženskou?" zlobí se.
K chatce si přikoupí pozemek
S ostatními bezdomovci se také moc nekamarádil. Pokud neprojíždí na svém pověstném kole Blanenskem, chystá dříví na zimu, zdobí si příbytek nebo se stará o zahrádku.
"Přátel mám dost, ale s bezdomovci se nekamarádím. Od nich pořád slyším jen "dej mi dvě koruny na vlak". Už v sedm ráno mají v sobě litr vína, a i když jsou to pětadvacetiletí kluci, dělat se jim nechce," vysvětluje muž.
Do chaty si je nezve, jinou návštěvu ale klidně nechá i přespat. "Tady odtud mě dostane jen smrt," září mu oči nadšením, když mě provází chatou a ukazuje, jak si ji zařídí. Chce si také přikoupit ještě kousek zahrádky a pořídit dvě kozy a poníka. "Už jsem popravdě z toho kola unavený. Udělám si vozík a budeme se s Lady Di vozit," těší se.
Povídá se s ním moc dobře, jen o rodině se bavit příliš nechce. Manželku a dcery neviděl deset let. "Ozvaly se až teď, když zjistily, že mám prachy," povzdechl si a zavzpomínal na dobu, kdy dělal v uranových a uhelných dolech a ženu podle něj jen zajímalo, kolik vydělal peněz.
S rodinou se o své nabyté bohatství dělit nechce, lakomý ale rozhodně není. Na rozloučenou mi dal slaměný klobouk, chválil, jak mi sluší, a ještě přidal na cestu jablka, švestky a hrst borůvek.
