"Věřím v Sýrii", stálo na obrovském billboardu u vchodu na centrální damašský bazar. Nápis byl v angličtině a byl doplněn obrovskou fotografií prezidenta Bašára Asada.
Je to už pár let zpátky, to ano. Tehdy byl v Sýrii klid, rozuměj autoritářský režim, policejní stát. Asadovy fotografie byly všude, tak už to v nedemokratických režimech chodívá. Na některých byl prezident sám, na jiných s otcem Háfizem a někde dokonce ve trojici i s bratrem Basilem. Tím, co měl původně po Háfizovi zdědit prezidentskou funkci, ale zabil se v autě, a tak musel do čela země usednout Bašár.
Věřil v Sýrii a byl její "nadějí". Takhle se sám prezentoval. Teď už blízkovýchodní zemí skoro dva roky otřásají brutální násilnosti, Asadovi vojáci masakrují povstalce i civilisty a celý západní svět požaduje, aby diktátorský prezident okamžitě odstoupil. On odejít odmítá a nic ho prý nemůže přesvědčit, aby změnil názor.
Ale zároveň sedmačtyřicetiletý Bašár Asad dobře ví, že jeho moc se nezadržitelně hroutí, jeho svět se rozpadá - a jemu samému jde o život. V poslední době se tak z něj stal skoro neviditelný muž. Téměř nevychází ven, rozhodně ne ve dne. Bojí se, že by jej zastřelil sniper nebo zabila bomba.
Neúčastní se žádných veřejných akcí, nedává rozhovory novinářům a nepronáší živé televizní projevy. Každou noc spí v jiné ložnici a velmi úzkostlivě si kontroluje jídlo - to kdyby ho chtěl někdo otrávit. O Asadově izolaci napsal o víkendu americký deník The Washington Post.
Syrský prezident podle listu omezil veškeré kontakty jen na úzký kruh rodiny a blízkých spolupracovníků. Už rezignoval na veřejné povzbuzování svých vojáků, soustředí se jen na vlastní bezpečnost.
Samozřejmě, zprávy o tom, že se noc co noc přesouvá do jiné místnosti a že pečlivě kontroluje, co mu připravují k večeři, se nedají nezávisle potvrdit. Ale jde o informace od tajných služeb a také od zběhů, kteří měli k syrskému prezidentovi blízko.
"Jeho počínání je důkazem toho, že se nachází v permanentním stavu úzkosti," řekl americkému listu pod podmínkou anonymity blízkovýchodní činitel.
Kdy přijde bod zlomu?
Svět už nějakou dobu řeší, kam s Asadem, až bude odstraněn. Do Íránu? Venezuely? Do Ruska? To jsou hlavní a nejdiskutovanější možnosti. - o možném azylu pro Asada čtěte zde
Ano, až bude odstraněn. Protože sám, jak už bylo řečeno, neodejde. "Žiji v Sýrii a v Sýrii taky zemřu," řekl Asad v zatím posledním televizním rozhovoru zkraje listopadu. Od té doby se nezměnilo vůbec nic, napsal The Washington Post. Během schůzek s představiteli OSN, kteří jeli tento týden do Damašku vyjednávat o možnosti vytvoření přechodné vlády, nejevil Asad žádné známky vůle ke kompromisu.
Smyčka kolem syrského prezidenta se každopádně stahuje asi nejrychleji za celé ty téměř dva roky, kdy zemí otřásají prudké boje. Povstalci se přibližují k "jeho" Damašku. Režimní armáda má těžké problémy a podle některých zdrojů je už dokonce "na pokraji kolapsu".
Od Asada utíkají důležití lidé, naposledy například šéf policie. Tlak ze strany Západu i Ligy arabských států se stupňuje a i Rusko, jeden z posledních Asadových spojenců, v posledních týdnech poněkud zmírňuje svůj dříve tak nekompromisní postoj, kterým blokoval všechny protiasadovské rezoluce OSN.
Asad tak má v podstatě jedinou možnost: usednout s opozicí k jednacímu stolu. Předešlé snahy tohoto druhu ztroskotaly, teď ale někteří představitelé Ruska či Rady bezpečnosti OSN vyjadřují "opatrný optimismus". A to dokonce i přes fakt, že s rychlým postupem protiasadovských sil k Damašku vyvstává otázka, spokojí-li se rebelové s čímkoliv menším než je úplné vítězství, poznamenal americký deník.
"Situace jeho režimu se v příštích týdnech ještě zhorší, a to nejspíš dramaticky," předpověděl Asadovi Jeffrey White, bývalý analytik Pentagonu. "Nicméně i přesto je velmi těžké říct, kdy přijde bod zlomu. Asad nevypadá jako ten typ člověka, který za sebou práskne dveřmi a uteče," dodal.
