Z akademické půdy se spor zřejmě dostane až k soudu

P r a h a -

Veřejné obvinění ze zastrašování a zneužívání postavení - až tak daleko zašel spor studenta třetího ročníku Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Jana Kopala a rektora školy Vlastimila Novobilského. Vzájemné neshody vypukly poté, co student veřejně kritizoval rektora, že přispěl k rozhodnutí ministerstva zrušit na fakultě inženýrské studium. Na tyto a další kritické výroky zareagoval rektor článkem v místních novinách, kde uvedl, že vedení univerzity zvažuje podat na řečníka trestní oznámení pro pomluvu. Student vzápětí obvinil rektora, že zneužívá svého postavení k vytváření atmosféry strachu a teroru, a veřejně ho vyzval k rezignaci. Novobilský se rozhodl podat trestní oznámení. Ačkoliv podobný spor zřejmě nemá v novodobé historii českého vysokého školství obdoby, mnoho studentů soudí, že je někteří profesoři skutečně zastrašují, že někdy maskují svou malou kompetentnost k výuce a neschopnost držet krok s vývojem vědy silnými výrazy. Profesoři mají navíc na nespokojené studenty v rukou silnou zbraň: "Pokud se ti tu nelíbí, být tu nemusíš. Před branou čeká ještě jednou tolik lidí, kteří tě rádi nahradí." Pak už je jen málokdo natolik odvážný, aby se hlasitě ohradil. "Studenti se bojí nést svou vlastní kůži na trh. Vidí, že změny v pedagogickém složení fakulty se dějí jen tehdy, když někdo - s odpuštěním - zemře. Anebo když se někdo s někým příšerně pohádá. Ale to už musí být," tvrdí student politologie na Univerzitě Karlově Lukáš Valeš, člen akademického senátu filozofické fakulty. Právě Valeš měl s jedním ze svých profesorů vleklý spor: "Zažil jsem tehdy na vlastní kůži, jak je obtížné dostat nezpůsobilého profesora ze školy. Naprosto neuměl přednášet, odmítal s námi o čemkoliv diskutovat, když přišel někdo s vlastním názorem, bylo zle," vypráví. Valeš proto vyburcoval své spolužáky: zpočátku na něj všichni koukali jako na sebevraha, pak se k němu přidali a začali usilovat o profesorův odchod. "Akademický senát se za mě postavil, a to byla velká opora. I tak jsem si ale prožil své. Pochopil jsem, že i vyučující jedou podle hesla: já na bráchu, brácha na mě." Podle něj není na fakultě rozhodující, jak je kdo kvalitním učitelem, jako - čí je to známý, mám-li ho rád, nebo jak mi může být užitečný