Kvůli rychlosti, s níž se Wikipedie stala pevnou součástí kyberprostoru, prošel její skutečný význam do velké míry bez povšimnutí. Od svých šestých narozenin v roce 2007 Wikipedie nepřetržitě patří mezi deset nejčastěji navštěvovaných webových lokalit na světě. Každý den do ní nahlíží sedm procent z oněch stávajících zhruba 1,2 miliardy uživatelů internetu a míra jejího využití roste rychleji než míra využití internetu jako celku.
Wikipedie je encyklopedie, do níž může přispět každý s troškou času, výřečnosti a schopnosti práce na počítači. Každý může změnit kterékoli heslo nebo vytvořit nové a výsledek bude okamžitě zveřejněn, takže jej všichni uvidí - a případně zpochybní.
Srovnání s Britannikou
"Wiki" je havajský slovní základ, který byl v roce 2007 oficiálně přidán do angličtiny a vyjadřuje něco vykonaného v rychlosti - v našem případě jde o změny v kolektivním souboru vědění. Nějakých 4,7 milionu "wikipedistů" už přispělo k 5,3 milionu hesel, z nichž třetina je v angličtině a zbytek ve více než 250 jazycích. Navíc existuje poměrně velká skupina skalních přispěvatelů: zhruba pětasedmdesát tisíc wikipedistů se přičinilo zápisem alespoň do pěti hesel v kterémkoli třicetidenním období.
Kvalita článků je velmi různá, jak lze u sebeorganizovaného procesu očekávat, avšak není výlučně špatná. Pravda, témata vyhledávaná sexuálně neukojenými počítačovými maniaky jsou rozvedena do znepokojivě propracovaných podrobností, zatímco méně přitažlivá problematika často leží ladem.
Nicméně podle profesora práva na Chicagské univerzitě Casse Sunsteina je dnes Wikipedie citována v amerických soudních rozhodnutích čtyřikrát častěji než Encyclopaedia Britannica. Navíc hodnocení obou encyklopedií opřené o srovnatelně rozpracované vědecké články, jež bylo otištěno roku 2005 v časopise Nature, zjistilo, že Wikipedie obsahovala průměrně čtyři chyby, zatímco Britannica tři. Tento rozdíl se od té doby pravděpodobně zmenšil.
Historie a právo
Propagátoři Wikipedie o ní rozhlašují, že zvěstuje příchod "webu 2.0". Zatímco "web 1.0" usnadňoval hromadění a přenos obrovského množství rozličných informací v kyberprostoru, "web 2.0" údajně celý proces zinteraktivňuje a odstraňuje poslední hranici oddělující šiřitele a příjemce informace. To už tu ale bylo - ve skutečnosti po většinu dějin člověka.
Ostrý předěl mezi tvůrci a spotřebiteli znalostí totiž vznikl až před 300 lety, kdy si knihtiskaři zajistili královskou ochranu svého řemesla před pirátstvím na překotně se rozvíjejícím knižním trhu. Odkaz jejich úspěchu, zákon na ochranu autorských práv, nadále brzdí pokusy o proměnu kyberprostoru ve svobodný trh idejí. Dříve existovalo méně čtenářů i spisovatelů, ale byli to titíž lidé a měli poměrně přímý vzájemný přístup ke svým pracím.
Vskutku, mnohem menší, pomalejší a roztroušenější obdoba obce "wikipedistů" vznikla s nástupem univerzit v Evropě dvanáctého a třináctého století.
Rozměrné ornamentální kodexy raného středověku ustoupily přenosným "příručkám" uzpůsobeným pro jemnější dotek brkového pera. Listy těchto knih se však nadále dělaly ze zvířecí kůže, na niž se dalo snadno psát. To často ztěžovalo připisování autorství, protože text se mohl skládat ze zápisu přednášky, do něhož byly vloženy písařovy poznámky, a pak se text případně měnil, jak kniha přecházela z ruky do ruky.
Rovnost lidí
Wikipedie mnohé z těchto technických potíží napravila. Každá změna hesla automaticky vytváří historickou stopu, takže články lze číst jako to, co znalci středověku nazývají palimpsest - tedy nový text přepisovaný přes text starší.
Bohatě příležitostí projednat provedené i případné změny navíc poskytují diskusní stránky. Přestože si "wikipedisté" exempláře svých textů nemusí předávat - každý vlastní virtuální kopii - přístup k obsahu, který je Wikipedii vlastní, zůstává svou povahou hluboce středověký.
Tento přístup se zakládá na třech pravidlech: 1) žádný původní výzkum, 2) neutrální hledisko a 3) ověřitelnost. Tato pravidla jsou vytvořena pro lidi, již mají k dispozici referenční materiály, ale nemají pravomoc je hodnotit.
Právě takový byl noetický postoj středověku, který předpokládal, že všichni lidé jsou si vzájemně rovni, ale jsou podřízeni nevyzpytatelnému Bohu.
Člověk tedy nemohl doufat ve víc než v dokonale vyváženou dialektiku. Ve středověku tento přístup zplodil scholastické disputace. V kyberprostoru tatáž praxe, zavrhovaná často jako "trolling", zůstává ve Wikipedii páteří regulace jakosti.
Wikipedie ztělesňuje demokratickou středověkost, která neuznává nároky na osobní expertizu, chybí-li ověřitelné zdroje. K plnému uskutečnění tohoto ideálu by se účast ve Wikipedii mohla stát celosvětovou povinností vysokoškoláků ve vyšších ročnících. Očekávané normy chování těchto studentů přesně odpovídají obsahové politice Wikipedie: nepředpokládá se provádění vlastního výzkumu, nýbrž znalost toho, kde se nalézají výzkumné prameny a jak o nich diskutovat. Povinná účast studentů by nejen zlepšila už tak působivý kolektivní soubor znalostí, nýbrž by také mohla pomoci potlačit elitářskou domýšlivost výzkumníků v globální soustavě vědění.
© Project Syndicate/Institute for Human Sciences
. Steve FullerNarodil se v roce 1959, americký sociolog a historik a filozof vědy, vyučuje sociologii na University of Warwick ve Velké Británii. Je mimo jiné autorem knih The Philosophy of Science and Technology Studies či The New Sociological Imagination. |
