„Když po 27 letech přijdete o práci, není to samozřejmě příjemné,“ říká Rajmanová. Ale i kdyby věděla, k jakým následkům její kritika povede, nejednala by prý jinak. V Českém metrologickém institutu (ČMI) pracovala jako technickohospodářský pracovník, konkrétně jako asistentka a laborantka v Inspektorátu ionizujícího záření, který byl součástí ČMI. Nyní je této ženě 56 let a smiřuje se s tím, že jinou práci už možná nesežene. Provází ji totiž pověst ženy, která „udala“ svého šéfa.
Vedení institutu trvá na tom, že Rajmanová musela skončit z organizačních důvodů. Podle generálního ředitele ČMI Pavla Klenovského se bývalá zaměstnankyně pouze „snaží vytvářet svoji představu o účelově potrestané ‚bojovnici proti nešvarům zaměstnavatele’" a poškozuje tím dobré jméno institutu. Jaké je pozadí celého sporu mezi bývalou pracovnicí a zaměstnavatelem?
Jako asistentka věděla, kam tečou peníze
Rajmanová měla jako asistentka velmi dobrý přehled o tom, jaké peníze, za co a komu inspektorát vyplácí. Byl součástí Českého metrologického institutu (ČMI), který funguje jako státní příspěvková organizace a jeho zřizovatelem je ministerstvo průmyslu. Rajmanové se nehospodárné nakládání s penězi nelíbilo zejména proto, že na uzavřenou nevýhodnou smlouvu zprostředkovaně přispívali daňoví poplatníci.
Na problémy nejprve upozorňovala vedení inspektorátu, později i generálního ředitele Klenovského. Nelíbilo se jí například to, že inspektorát, kde pracovala a který vedl ředitel Jiří Šuráň, uzavřel smlouvu na tzv. facility management se soukromou firmou. Společnosti Eurostandard CZ začal platit za služby, které si dosud inspektorát zařizoval sám. Navíc si tato firma na provedení prací najímala zaměstnance ČMI. Pro institut to bylo zbytečně drahé, jak Rajmanová opakovaně upozorňovala.
Za pravdu jí dal i interní audit, který si v únoru 2014 nechal zpracovat ředitel Klenovský. V emailu, který poté rozeslal některým zaměstnancům, uvedl jako příklad plýtvání částku vyplácenou za úklid. Sám nechal pro srovnání zpracovat nabídku jiné úklidové firmy z Prahy. „Nabídnutá cena byla 200 – 250 000 Kč za rok, přičemž v té době podle smlouvy FM (facility management, pozn. red.) jsme za totéž platili 480 000 Kč,“ srovnal ředitel.
Klenovský také dodal, že informaci o tom, že si firma stejně najímala na některé činnosti zaměstnance institutu, ani později „nerozdýchal“. „Takový způsob jejich realizace považuji za nepřijatelný a pro státní organizaci až za nedůstojný. Navíc je to úplně zbytečné, protože stejné uspořádání si můžeme, pokud se k tomu rozhodneme, zajistit sami levněji a napřímo,“ uvedl dále Klenovský na počátku března 2014.
Právník: Šikanu v práci málokdo vydrží
Zdálo by se tedy, že kritiku Boženy Rajmanové začali brát skutečně vážně i na nejvyšších místech. Ona sama ale za svůj postoj nesklidila žádné uznání. Nadřízení i někteří kolegové na ni podle jejích slov byli čím dál nepříjemnější. Vyčítali jí, že audit se dělal kvůli ní, a naznačovali jí, že by měla ze zaměstnání odejít. „Zpočátku jsem si ani neuvědomila, že jde o šikanu,“ vzpomíná na tu dobu Rajmanová.
Redakci iDNES.cz popsala neobvyklé situace, které zažívala v práci. Například telefonáty, ve kterých ji mužský hlas varoval, aby se nestalo něco jejímu synovi, pracujícímu u stejného zaměstnavatele. Dostala také pokutu se zpětnou platností. Jindy jí zase jeden z výše postavených lidí doporučil, aby si zamykala své věci. „Domů jsem chodila vyšťavená, zdeptaná, brečela jsem, pokoušel se o mě infarkt,“ říká žena.
Možné plýtvání řešila i policieBožena Rajmanová kvůli údajnému nehospodárnému nakládání s prostředky podala v roce 2014 také trestní oznámení. Policie případ po sedmi měsících odložila s odůvodněním, že „nejde o podezření z přečinu a není na místě vyřídit věc jinak.“ Podle ředitele ČMI Pavla Klenovského policie dospěla k závěru, že smlouvou se společností Eurostandard ušetřil institut nemalé prostředky. Státní zástupce k odložení trestního oznámení uvedl, že úkolem policie není suplovat úkony auditorské povahy. |
Podle právníka a senátora Václava Lásky je šikana na pracovišti bohužel poměrně častou záležitostí v případě, že se zaměstnavatel chce zbavit „nepohodlného“ člověka. Jen málokterý zaměstnanec ji ale dokáže snášet tak dlouho jako Rajmanová. „V drtivé většině soustavná šikana vede k tomu, že zaměstnanec přistoupí na dohodu o ukončení zaměstnaneckého poměru,“ uvádí Láska.
Rajmanová ale z práce odejít nechtěla. Naopak stále čekala, jak generální ředitel s jejími zjištěními naloží. „Zachovejte, prosím Vás, klid – o věci rozhodnu do konce března/začátku dubna,“ ujistil ji 20. března 2014 Klenovský. Uvedl také, že Šuráně, přímého nadřízeného Rajmanové, rozhodně nepovažuje za dobrého manažera. „Vydržte do začátku dubna, čekám ještě na určitá data, a pak mi nezbude než naložit každému z některých zaměstnanců IIZ (Inspektorátu ionizujícího záření, pozn. red.), jak si zaslouží,“ ukončil svůj email.
Výsledkem reorganizace byla jediná výpověď
Na začátku dubna Klenovský skutečně rozhodl. Ovšem jinak, než nyní již bývalá zaměstnankyně čekala. Rozhodl se, že provede reorganizaci, při které se dosavadní samostatný Inspektorát ionizujícího záření zruší a včlení pod Oblastní inspektorát Praha.
Při této změně se bez náhrady zrušilo pracovní místo Boženy Rajmanové, a v důsledku slučování také funkce ředitele IIZ, kterou zastával Šuráň. Ten však narozdíl od Rajmanové o práci nepřišel, podle Rajmanové se ihned stal zástupcem ředitele v reorganizované jednotce. Výsledkem celé reorganizace tak bylo propuštění jediné ženy ze 120 zaměstnanců obou sloučených organizačních jednotek. Boženy Rajmanové.
30. dubna nadřízení přinesli Rajmanové výpověď. Stálo v ní, že v důsledku organizační změny se od 1. května stává nadbytečnou. „Musela jsem okamžitě odevzdat klíče, klíče od trezoru, mobilní telefon, dozimetr a další věci. Do kanceláře už jsem se nemohla vrátit,“ popisuje Rajmanová.
Výpovědní doba sice dělala tři měsíce, zaměstnavatel jí ale napsal takzvané překážky v práci. Podle Rajmanové nechal vyměnit zámek u kanceláře a dal jí zákaz vstupu do budovy. Jak žena upozorňuje, takové kroky by byly naprosto zbytečné, kdyby skutečným důvodem její výpovědi byla opravdu pouhá organizační změna.
Rajmanová s výpovědí nesouhlasila. Spolu se svým právním zástupcem Láskou podala žalobu na její neplatnost. „Výše popsaná reorganizace žalovaného je dle názoru žalobkyně pouze reorganizací fiktivní, resp. jedná se o ryze účelové rozhodnutí o zefektivnění práce, které žalovaný využil, aby se zbavil nepohodlného zaměstnance, tedy žalobkyně,“ uvádí se v žalobě.
Soud: Ukončení pracovního poměru je v pořádku
Zatímco o žalobě rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 10, bývalý zaměstnavatel si pozval Rajmanovou na pracoviště. Prý proto, aby věc urovnali. Bylo to v létě 2015, tedy více než rok po výpovědi.
„Domnívali jsme se, že se chtějí dohodnout na smíru,“ uvedl právník Láska. Velmi ho překvapilo, když zaměstnavatel místo toho předal jeho klientce další výpověď, tentokrát datovanou k 22. červenci 2015. Stálo v ní, že první výpověď se tím neodvolává. „Z procesní opatrnosti jsme proto podali žalobu i proti této druhé výpovědi,“ řekl právní zástupce Rajmanové.
O druhé z žalob soud zatím nerozhodl. Tu, která byla namířena proti první výpovědi, ale zamítl. „Soud nedospěl k závěru, že by žalovaný organizační změnu realizoval s cílem účelově zrušit pouze pracovní místo žalobkyně; soud dospěl k závěru, že žalovaný realizací organizační změny dosáhl úspor (byť ne v takové výši, s jakou počítal při úvaze o provedení organizační změny), tj. dosáhl cíle, kterého organizační změnou sledoval,“ stojí v rozsudku, který ještě není pravomocný.
Redakce iDNES.cz požádala o vyjádření vedení ČMI. Generální ředitel Klenovský ve svém emailu z větší části odkázal na znění rozsudku, se kterým se ztotožňuje. Záležitost prý považuje za ukončenou. Zároveň upozornil, že dosavadní články či reportáže o případu podle něho poškozují dobré jméno ČMI. „Bohužel musím konstatovat, že jsem proto byl nucen podat stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání,“ uvedl.
Dodal také, že po vnitřním auditu udělal pro nápravu situace více, než bylo nezbytné. „Závěry z něho jsem i nad rámec doporučení v něm obsažených realizoval,“ sdělil.
Rajmanová mezitím začala pracovat jako dobrovolná konzultantka v Mobbing Free Institutu, což je ústav pomáhající zaměstnancům bojovat proti šikaně na pracovišti. Stále doufá, že svůj spor nakonec vyhraje. „Chtěla bych lidem, kteří mě přijdou požádat o radu, ukázat, že bojovat proti šikaně se vyplácí, i když je to těžké a zdlouhavé,“ shrnula svůj cíl. Zatím ji prý může těšit jen pocit, že jednala v souladu se svým svědomím.
