Jean-Christophe Napoléon Bonaparte a Arthur Wellesley, markýz z Doura, pracují jako investiční manažeři u dvou konkurenčních firem. Svá vítězství nepočítají podle zabitých nepřátel, ale ve výnosech a ziscích, píší Financial Times.
„Je docela zábavné, že pracujeme ve stejné oblasti, ale rivalitu našich předků nenapodobujeme,“ říká osmadvacetiletý Bonaparte, který pracuje u firmy Advent International. „S Jean-Christophem jsme přátelé, je skvělý,“ říká sedmatřicetiletý lord Douro, syn současného lorda Wellingtona.
Wellesley pracuje u Charterhouse Capital Partners, jedné z nejstarších investičních firem londýnského City. V Londýně zakotvil i Bonaparte, jehož francouzští monarchisté považují za hlavu někdejšího císařského rodu.
Jean-Christophe Napoléon Bonaparte (vlevo) a Arthur Wellesley, markýz z Doura.
Jsem Evropan, říká Bonaparte
Když se přátelé diví tomu, že žije v Anglii, vysvětluje jim prý, že jeho rodina vždy měla vazby na Británii - i Napoleon zde ostatně po bitvě u Waterloo hledal útočiště. Londýn pro něj však především skýtá více možností. „Žijeme v otevřeném světě, ve kterém kolují peníze. Země musí být soutěživější a atraktivnější,“ dodává Bonaparte. Podle něj by byla katastrofa, kdyby Spojené království vystoupilo z Evropské unie.
Zatímco Britové si u Waterloo připomínají velké vítězství, francouzští politici v čele s prezidentem Francoisem Hollandem se raději připomínce francouzské porážky vyhýbají. Podle Bonaparta se však prezident měl překonat.
Napoleonův dědic bude ostatně stejně jako Wellesley svůj rod reprezentovat na čtvrtečních vzpomínkových akcích v Belgii. „Považuji se za Evropana,“ říká. „Waterloo ukončilo desetiletí konfliktů a následovalo jej půlstoletí míru,“ dodává. „Naším cílem je poučit se z toho, co se stalo, a zajistit, abychom si cenili míru v Evropě,“ přitakává markýz Douro.
Městečko Waterloo leží asi dvacet kilometrů jižně od Bruselu. Koalice evropských panovníků reprezentovaná anglo-batavskou armádou vévody z Wellingtonu a pruským vojskem tam 18. června 1815 pod velením polního maršála von Blüchera drtivě porazila francouzskou armádu a ukončila tak napoleonské války.
Za Napoleonovou prohrou podle vojenských historiků stály taktické chyby Francouzů, ale také špatné počasí, které téměř znemožnily některé manévry. Bonaparte byl po bitvě donucen odejít do exilu na ostrově Svatá Helena, kde v roce 1821 zemřel. Jméno města Waterloo se stalo synonymem pro zdrcující prohru.
