Magruder působil jako Nixonův poradce a také jako zástupce ředitele Nixonovy kampaně za znovuzvolení ve volbách roku 1972.
Magruder v televizním snímku sítě PBS, který bude uveden v USA tuto středu, poprvé po více než třiceti letech mlčení tvrdí, že byl přítomen klíčovém okamžiku, kdy Nixon odstartoval celý skandál. 30. března 1972 se Magruder bavil s Johnem Mitchellem, ministrem spravedlnosti a šéfem kampaně za znovuzvolení Nixona.
Mluvili i o myšlence dostat se do kanceláře Demokratické strany a odposlechem zjistit volební strategii Nixonových rivalů. Akci měl provést Gordon G. Liddy, bývalý agent FBI, s několika komplici. Rozhodli se proto vše zkonzultovat s H. R. Haldemanem, personálním šéfem Bílého domu, aby on rozhodl, zda "je odposlech skutečně nutný".
Haldeman odpověděl, že ano, ale najednou oba posluchači na druhém konci drátu uslyšeli, že do jejich konverzace se zapojil i Nixon se svým nezaměnitelným hlasem: "Johne, musíme dostat informace o O'Brienovi, a jediná šance je Liddyho plán. Musí se to udělat."
Když Nixon zavěsil sluchátko, Mitchell řekl Magruderovi: "Dej Liddymu 250 000 dolarů a uvidíme, co se stane." 17. června 1972 Liddy a jeho komplicové plánovanou akci v budově Watergate realizovali. Haldeman, Mitchell, Liddy i sám Magruder i řada dalších si poté odseděli nějaký čas v chládku za účast na celé aféře.
Mnozí z protagonistů skandálu jsou již po smrti, takže nemohou dosvědčit, zda Magruder, který po propuštění z vězení odešel z politiky a stal se z něj presbyteriánský kněz, nyní mluví pravdu. Někdejší Nixonův poradce John Dean tvrdí, že "nemá důvod, proč o Magruderově přiznání pochybovat".
Historik Stanley Kutler, který je znalcem aféry, však na adresu Magrudera říká: "Jsou to pochybná slova od pochybné osoby."
