Vojenskou optikou není ta myšlenka špatná: bezpilotní letoun, může zasáhnout protivníka bez vystavení vlastního pilota riziku smrti či zajetí. Zvláště v západních zemích (zejména v USA), technologicky dost pokročilých, aby drony vyráběly, a zároveň zranitelných skrze veřejné mínění ovlivnitelné záběry zajatců v rukou ošátkovaných ozbrojenců, to dává smysl (více o použití dronů najdete zde).
Ztráta dronu na cizím území také nevyvolává takové pozdvižení, jako kdyby například v Pákistánu při náletu na Tálibán havaroval letoun F-16.
Nebýt důkladné roční práce listu The Washington Post (podrobný text zde), asi by mediální pozornosti uniklo jedno ne úplně malé číslo: Od roku 2001, kdy Spojené státy zahájily válku v Afghánistánu, zaznamenaly 418 „velkých“ nehod dronů, při nichž škoda přesáhla 500 tisíc dolarů (10 milionů Kč). Nehod kategorie A, což značí zničení dronu či škodu přes dva miliony dolarů, bylo 194.
Stojí za to otevřít dronům americké nebe?
Ve Spojených státech jsou drony tématem i proto, že Američané řeší „otevření“ nebe civilnímu provozu bezpilotních strojů. A řada nehod, které vyšetřovatelé zdokumentovali ve více než 50tisícistránkové zprávě, dosud unikala pozornosti.
Drony v civilním letectvíPo revoluci, kterou drony přinesly do válčení, se v USA čeká, co přinese jejich komerční provoz. Na základě Kongresem schváleného zákonu vydá v roce 2015 Federální úřad pro letectví pravidla pro provoz dronů mimo vojenskou sféru. Zájem je velký - od bezpečnostních agentur přes policii, byznysmeny, filmaře či novináře. Obchod Amazon.com (který má s The Washington Postem společného vlastníka Jeffa Bezose) se v rámci reklamní kampaně nechal slyšet, že chce drony využít na doručování balíčků. Lobbisté podporující komerční využití dronů tvrdí, že nový byznys přinese kromě miliardových zisků také sto tisíc nových pracovních míst do roku 2025. Protesty proti používání dronů se dosud soustředily spíše na otázku hrozby „špehování“ lidí, otázka bezpečnosti provozu bezpilotních strojů dosud byla v pozadí. Americká Národní akademie věd začátkem června upozornila, že v otázce integrace civilních dronů do leteckého provozu zůstávají nezodpovězeny „vážné bezpečnostní otázky“. |
Od začátku válek v Afghánistánu a Iráku totiž drony padaly nikoliv především kvůli sestřelu, ale kvůli chybám v pilotáži, mechanickým závadám, problémům s datovým spojením či počasí. To všechno se může stát i v komerčním provozu, jehož rozmach má v USA začít v příštím roce.
„Vojenské drony dopadly na domy, farmy, ranveje, dálnice, vodní cesty a v jednom případě zasáhl dron za letu transportní letoun C-130 Hercules. Při nehodách nikdo nezemřel, ale dokumenty ukazují, že mnoho katastrof bylo odvráceno jen těsně, o několik stop, o pár sekund či prostým štěstím,“ píše The Washington Post.
„Viděl jsem jen stany a bál jsem se, že jsem někoho zabil,“ řekl například vyšetřovatelům v listopadu 2008 major letectva Richard Wageman poté, co jím řízený dron typu Predator spadl na americkou základnu v Afghánistánu. „Strnul jsem a jsem si jistý, že jsem pěkně klel,“ dodal. Podle vyšetřovatelů k havárii přispělo příliš ostré zatáčení a vítr.
O necelý rok později si to ozbrojený dron Reaper zamířil z Afghánistánu směrem do Tádžikistánu a přestal reagovat na operátorovy pokyny. „Dezerce“ se nakonec nezdařila, americká stíhačka neposlušný stroj před hranicemi sestřelila.
Nehody i v USA
Nehody dronů
|
Stosedmdesátikilový dron spadl v Pensylvánii u dětského hřiště. Reapera, který skončil v hlubinách jezera Ontario, ještě nenašli. Dron v Marylandu při pádu způsobil lesní požár...
Těch havárií je zkrátka hodně a není to dojmologie: za prvních dvanáct let provozu připadalo u typu Predator 13,7 nehod nejzávažnější kategorie kategorie A na sto tisíc letových hodin. Letectvo upozorňuje, že se tohle číslo časem hodně snížilo - od roku 2009 "jen“ na 4,8 obdobných nehod na sto tisíc hodin.
To zní sice dobře, navíc původní Predator už se nevyrábí a nahrazuje ho spolehlivější Reaper, ale třeba pilotované stíhačky F-16 a F-15 mají za posledních pět let tuto statistiku ještě mnohem lepší: 1,96, respektive 1,47 nejzávažnějších nehod na 100 000 hodin.
„Oficiální místa připouštějí, že drony nebudou nikdy tak bezpečné jako komerční proudové stroje,“ poznamenal The Washington Post. A to i přes ujišťování amerického ministerstva obrany, že jím provozované bezpilotní stroje létají čím dál bezpečněji (statistika nehodovosti Predatoru dává této větě formálně vzato za pravdu).
„Naše stroje posedli démoni“
Podle The Washington Postu nicméně stále existují čtyři výrazné překážky v tom, aby provoz dronů dosáhl přijatelné úrovně bezpečnosti.
Ten dron, co vrazil do herculesu, byl váš?K jednomu z nejvážnějších případů došlo 15. srpna 2011, kdy 170 kilogramů těžký dron RQ-7B Shadow v Afghánistánu narazil do vojenského herculesu, který tou dobou klesal k předsunuté základně Šarana na východě země. Čtyřmotorový dopravní stroj byl zhruba čtyři sta metrů vysoko, když dron vrazil do levého křídla v prostoru mezi motory. Navigátorův výraz „Holy shit!“, který zachytil palubní zapisovač, zřejmě netřeba překládat. Hercules je ale odolné a léty prověřené letadlo, takže přes poškození a palivo unikající z křídla dokázali piloti se strojem přistát a nikomu se nic nestalo. Pikantní je, že se po 50 sekundách do éteru ozval nic netušící operátor, který kontrolní věži hlásil ztrátu spojení se svým dronem. Výpadky totiž nejsou nic mimořádného, obvykle ale trvají jen pár sekund. V případě delšího výpadku by - teoreticky - měly kroužit, případně se vrátit na základnu. „Do jedné C-130 nám tu vrazil bezpilotní letoun. Myslím, že byl váš,“ odvětil řídící letového provozu. Jenže obvinit z potenciálně ničivé srážky výhradně operátora dronu by mělo pro provoz bezpilotních letounů dalekosáhlé důsledky. Výsledek vyšetřování vojáci nezveřejnili, píše The Washington Post s dodatkem, že dle některých náznaků byl potrestán civilní kontraktor, který řídil letový provoz. Rok 2011 byl vůbec pro drony zakletý. „Kde dopr** - kde je ranvej?“ vykřikl například v květnu 2011 operátor predatoru, kterému vypadl motor. Dron se řítil na základnu v Kandaháru. „Kur**, zatraceně, můj Bože, co to je? ... Co to bylo za věc, co jsem zasáhl?“ děsil se muž za řízením. Matthew Scardaci nakonec výčitky, že někoho zranil, mít nemusel, zasáhl „jen“ řadu přepravních kontejnerů. Ale chybělo málo. Stejně jako o tři měsíce později, kdy se jednomu z dronů v Afghánistánu rozbila vrtule a spadl na obytné domy. |
První z nich je omezená schopnost odhalit potíže a vyhnout se jim. „Kamery a senzory nemohou plně nahradit cit a oči pilota. Většina dálkově ovládaných letadel nemá radar nebo protikolizní systém,“ píše list. Druhou příčinou jsou chyby v pilotáži, protože navzdory rozšířenému pohledu není ovládání dronu snadné a zvláště při přistání piloti přes intenzivní výcvik chybují.
Třetím problémem jsou mechanické poruchy - některé drony se dočkaly válečného nasazení bez dlouholetého testování a nemají na rozdíl od pilotovaných strojů zálohované systémy. Výpověď pilotů dvou predatorů zničených v letech 2008 a 2009, že jejich stroje posedli démoni, asi technologický pokrok příliš neposunula, ilustruje však frustraci pilotů z nečekaných selhání.
Čtvrtým důvodem pak je nespolehlivý bezdrátový přenos dat - zejména pilotních pokynů a navigačních informací. Více než čtvrtina nejvážnějších havárií kategorie A se týkala strojů, které ztratily spojení.
Je to skutečně tak zlé?
Frank W. Pace je prezidentem společnosti General Atomics, která patří mezi lídry na trhu bezpilotních letounů a z její dílny vyšel právě i piloty leckdy proklínaný Predator. „Svůj“ letoun hájí slovy, že překročil očekávání: Predator byl podle něj navržený jako levný a lehký stroj, stojící méně než čtyři miliony dolarů, od kterého nikdo nečekal velkou odolnost. Pro srovnání, ceny moderních stíhaček jdou výrazně nad 50 milionů dolarů.
Ve vojenském použití mají nyní Spojené státy zhruba deset tisíc dronů, od maličkých půlkilových strojů Wasp přes tunový Predator až po 15 tun (při plném naložení) těžký Global Hawk. V roce 2017 mají podle amerických plánů drony operovat z nejméně 110 základen ve 39 státech včetně Guamu a Portorika. USA mají zároveň s provozem dronů největší zkušenosti, nalétaly s nimi už přes čtyři miliony letových hodin.
Vyšetřování ukázalo, že operátoři poměrně často zapomínají zapnout (nebo omylem vypínají) stabilizační systém, který mohl určitému procentu pádů zabránit. Nepozornost se zřejmě týkala i nepříliš zkušeného pilota, který při snaze přiletět predatorem na pomoc bojujícím jednotkám rozbil svůj stroj o pětikilometrovou afghánskou horu.
Jak The Washington Post ke zprávám přišelPracovníkům Washington Postu zabrala práce na tématu bezpilotních letounů jeden rok. Vyplnili více než dvě desítky žádostí o svobodný přístup k informacím, které zaslali letectvu, armádě, námořnictvu i námořní pěchotě. |
Mnoho případů připadá na mechanická selhání, protože relativně levné drony nemají své systémy zálohované a pokud jediný z nich selže, letoun se zřítí. Z 269 predatorů, které si americké letectvo koupilo, 40 % havarovalo v nejzávažnější kategorii nehod, označované písmenem A. Asi nikoho nepřekvapí, že uživatelé vinili z nehod výrobce a výrobce zase uživatele.
Takže soumrak dronů?
Drony z principu zůstávají závislé na bezdrátovém spojení, skrze které jsou navigovány a řízeny. To spojení někdy vypadne - a několik pilotů vyšetřovatelům řeklo, že si na výpadky spojení natolik zvykli, že zůstávali v klidu i při výpadku v řádu minut, píše The Washington Post. Satelitní spojení může dron ztratit v případě příliš velkého náklonu nebo rychlého sestupu. Důvodů ale může být celá řada.
Přestože je provoz dronů s lety jejich užívání výrazně bezpečnější než na začátku éry bezpilotních letadel, lze čekat, že s tím, jak se blíží jejich komerční rozmach v USA, se o bezpečnosti jejich provozu ještě povedou debaty. Ostatně jako u jakékoliv novinky, kterou lidstvo objevilo a postupem času se ji učilo používat.
