Kritici jednostranného a silového přístupu USA asi nebudou věřit svým očím: americká vláda prezidenta George Bushe nyní na prvním místě prosazuje preventivní opatření, jakými jsou podpora vzdělávání, rozvoj občanské společnosti či třeba zajištění přístupu široké veřejnosti k internetu.
Američané chtějí do akcí na podporu přeměn na Blízkém východě zapojit mezinárodní společenství a úzce spolupracovat s evropskými spojenci z NATO.
Nový americký plán se má detailně projednávat na třech červnových summitech: zemí skupiny G8, Atlantické aliance a evropsko-americkém. Projekt má zřejmě také posloužit Bushovi v kampani za znovuzvolení.
Vnucuje Washington své představy?
Nový přístup Spojených států sice vychází vstříc mnoha kritikům války v Iráku, ale také naráží na ostrý nesouhlas představitelů některých arabských zemí, včetně Egypta, Saúdské Arábie a Sýrie. Těm vadí, že jim Washington hodlá vnucovat své představy o reformách.
"Všechny národy ze své podstaty odmítají kohokoliv, kdo se jim pokouší vnucovat své myšlenky,“ prohlásil egyptský prezident Husní Mubarak podle citace listu New York Times. Představitelé americké vlády byli velmi znervózněni tím, že se pracovní verze plánu dostala na veřejnost ještě dříve, než ji bylo možné projednat se spojenci a vychytat případné mouchy. Tento dokument totiž zveřejnil arabský list Al Hayat, který vychází v Londýně. Publikovaný text místy skutečně vyvolává dojem, že Američané se při prosazování plánu nemíní ohlížet na jakýkoliv nesouhlas.
Na druhé straně se v americkém plánu uvádí, že reforma musí být "tažena zevnitř“. Američané se navíc soustředí na přijatelné priority, jako je podpora překladů knih do arabštiny, vzdělávání arabských žen či financování menších podniků. NATO má pomoci třeba při zavádění systémů civilní kontroly vojenských výdajů.
Stoupenci amerického projektu připomínají, že kritika ze strany nedemokratických vládců zemí velkého Blízkého východu by neměla být brána příliš vážně. Silnou stránkou současného přístupu USA je totiž právě to, že konečně dává přednost občanské společnosti před neoblíbenými či autoritářskými vládami.
Evropa souhlasí, ale pochybuje
Obvinění z arogance však není jedinou kritikou, s níž se Američané nyní setkávají. Mnozí Evropané sice posun v americké politice vítají, ale obávají se, že Washington nadále opomíjí izraelsko-palestinský konflikt. Právě v jeho vyřešení je totiž klíč k reformám v celém regionu.
Zároveň se ovšem zdá, že projekt by mohl pomoci zlepšit americko-německé vztahy, pošramocené rozdílným postojem obou zemí k válce v Iráku. Idealistický a zároveň mírový přístup k Blízkému východu zřejmě velmi vyhovuje německému ministru zahraničí Joschkovi Fischerovi.
Otázkou nicméně je, zda Spojené státy doprovodí slova činy a pro své programy najdou dostatek peněz. Anatol Lieven z nadace Carnegie vyjádřil v deníku Financial Times domněnku, že USA, ale ani Evropská unie, nebudou připraveny k obětem ve prospěch blízkovýchodního regionu. I kdyby se však podařilo peníze sehnat, země NATO musejí postupovat obezřetně. "Musíme vyloučit dojem, že naše iniciativa je povýšenecká a že je vnucována zvenčí,“ prohlásil podle agentury Reuters italský ministr zahraničí Franco Frattini.
Právě Itálie patří k hlavním zastáncům zapojení Atlantické aliance do blízkovýchodní iniciativy.
