Holokaust znamená mimo jiné i to, že podobné sdělení může napsat téměř každý člen kterékoliv evropské židovské obce, desetitisíce obyvatel Izraele, Spojených států, Jižní Ameriky...
Generace, která hrůzy koncentračních táborů vyzkoušela na vlastní kůži, viděla na vlastní oči, mnoho napsala a vypověděla, ale přesto prožitou zkušenost nelze plně sdělit a přenést na jiného, a už vůbec ne pochopit.
Zůstávají jenom čísla statistiky a údiv, že civilizovaná komunita lidí mohla vymyslet průmyslové vraždění a plánované nebytí milionů lidí.
27. ledna si budeme připomínat 61. výročí osvobození Osvětimi, a tím i celý fenomen šoa. Zdálo by se, že minulé utrpení a šest milionů mrtvých budou již dostatečným poučením, aby se něco podobné neopakovalo.
Lidská zloba, ignorance, nenávist, sobeckost, závist, lhostejnost a konečně i obyčejná neschopnost konat dobro, vlastnosti, které byly základem i podstatou holokaustu, však zůstávají i dnes důvodem genocid a útlaků. Každá nenávist vůči skupině lidí, národu, náboženství musí nejdřív ospravedlnit a bagatelizovat minulé hrůzy, najít vlastní vnitřní motivaci, zvrácené potěšení urážet, ponižovat, ubližovat. Po dostatečné "duševní" přípravě vyzbrojena ideologií a lákavými hesly pak může přejít k fyzickému napadání, poškozování a zabíjení.
Jak jinak bychom si mohli vysvětlit motivaci neonacistů, popíračů holokaustu, propagátorů lepší rasy, hledačů nadlidí, zkoumání barvy kůže, volání po plynu, ospravedlňování minulého a propagování nového zabíjení. Je to vše opět těžko pochopitelné a zdánlivě nemožné, ale zlo a nenávist jsou pořád přítomny a ve světě moderní techniky se stávají nebezpečím pro celou civilizaci. Moderní prostředky umožňují realizovat hrůzy podstatně snáze, efektivněji a důsledněji.
Podmínkou pro rozkvět zla a nenávisti je ovšem nezájem a lhostejnost. Nezájem o utrpení cizích, nezájem o úspěch celku, lhostejnost k skutečným hrozbám. Tyto vlastnosti jsou největším nebezpečím civilizace a nejlepším partnerem pro vrahy.
S desítkami mrtvých ve své hlavě by proto každý z nás měl vyzývat k obnovení paměti, volat po poučení z minulosti, dožadovat se odpovědnosti jednotlivců i společnosti k budoucnosti, opakovaně všem připomínat, že neonacismus lidi ohrožuje, že popírání holokaustu popírá naši společnou zkušenost. Na základě dosud živých a bolestných vzpomínek můžeme jenom apelovat a připomínat: neonacismus je nezdravý, popírání holokaustu je nebezpečné, vzývání fašismu je cestou do pekel koncentračních táborů. Holokaust je dosud živý a zda ho přijmeme jako poučení, záleží jenom na nás.
