Miroslav Šlouf a Miloš Zeman přicházejí na poslední rozloučení s ekonomem a bývalým ministrem financí Eduardem Janotou v katedrále svatého Víta v Praze. (27. května 2011)

Miroslav Šlouf a Miloš Zeman přicházejí na poslední rozloučení s ekonomem a bývalým ministrem financí Eduardem Janotou v katedrále svatého Víta v Praze. (27. května 2011) | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

KOMENTÁŘ: SPOZ bez zábran. Šloufův Zeman a Zemanův Šlouf

  • 62
Exporadce prezidenta Zemana, Miroslava Šloufa, si ve středu zvolili delegáti mimořádné krajské konference SPOZ v Praze do čela kandidátky. Politický návrat jednoho z hlavních strůjců Zemanova volebního úspěchu však Zemanovcům velmi rychle zhořkl.

Co se to děje uvnitř současné hlavní vládní, byť zatím nikým nezvolené strany Zemanovců? Zvolení Miroslava Šloufa lídrem pražské kandidátky jedni vydávají za projev vůle strany, druzí za pouhou PR akci, která má pouze přilákat pozornost, ještě jiní za vnitrostranický, Šloufem inspirovaný puč, kterým se má pomstít za odstavení od vlivu uvnitř strany.

V celé kauze je dále zcela nejasná role Miloše Zemana, po němž je strana pojmenována.

Kdo dnes věří, že ti dva nemají nic společného? Zeman se sice při prezidentských volbách od Šloufa rituálně a teatrálně odstřihl, ale jak je to ve skutečnosti, vědí jen oni dva. Zeman a Šlouf zkrátka až příliš dlouho byli jedno, než abychom je dnes museli a měli striktně oddělovat. Jeden bez druhého by nebyli úplní.

Co ještě voliči snesou

Skutečně neměl Miloš Zeman vliv na to, že Šloufa strana povolala do rozhodující bitvy o Prahu? Až bude zvolen, nebude moci prezident ignorovat mandát vzešlý z voleb. Zapomenuta jsou stará Šloufova prohlášení, kterak končí s politikou. Ostatně takových vyjádření bylo a bude víc.

Další komentáře najdete v dnešní MF DNES

Břetislav Rychlík: Černá magie trafikanta Křečka

Pavel Procházka o sázkové aféře ve fotbale

Elektronická MF DNES

MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu

Těžko říct, co pražskou nominací Zemanovci sledují. Snad potřebují co nejvíce kádrů prohnat demokratickými volbami, aby je legitimizovali a aby se v případě potřeby obešli bez bezpečnostních prověrek či lustrací. Snad chtějí zkoušet voliče, jak moc jsou otrlí a co všechno jim projde. Jistě, je právem každé strany nominovat do voleb, koho chce.

Přesto není veselý pohled na lídry, kteří usilují o mandát v Praze – Miroslav Šlouf, Marta Semelová, Andrej Babiš, Jaroslav Zavadil... Skutečně to mají být volby, které změní českou politiku k lepšímu? Nebudou to spíše volby, které definitivně rehabilitují normalizační éru jakožto celkem fajn dobu? Jak to, že jeden nevidí problém v tom, že byl normalizačním členem KSČ, jiná schvaluje proces s Miladou Horákovou a ještě jiný to dotáhl na předsedu jednoho pražského národního výboru a jakožto čelný svazák i na komunistického poslance?

Jedni tuneláři odstaví druhé

Jak věřit slibům Zemanovců o spuštění nové akce Čisté ruce, když by za ně mohl po volbách zasednout ve Sněmovně člověk, který jakožto šéf Zemanových poradců v době jeho premiérování sliboval pomoci kmotrovi podsvětí Františku Mrázkovi? Kdo je a kdo není schopen sebereflexe? Pravicovým stranám se dnes hodně vyčítá, že nedostatečně odstavují problematické postavy své současnosti a minulosti. Co však jsou proti těmto esům?

Kdo může věřit straně, která na prvním místě svého programu uvádí, že je potřebná změna, "která odstaví od moci nejrůznější korupčníky, tuneláře", a přitom jedním z jejích hlavních vnitřních hybatelů je Miroslav Šlouf? Háček je samozřejmě v tom, že pro potenciální voliče SPOZ Šlouf žádným problémem není; naopak, je prototypem šikovného normalizačního kádra – náměstka či ředitele – který se umí postarat o svůj podnik, své kamarády, své okolí, jen bez ohledu na širší mechanismus.

Šlouf je problémem pro ty, kdo by SPOZ či KSČM nikdy nevolili. Takže je to jedno.

Voličská důvěra v Zemanovce nepramení primárně z programu. Ten totiž nemá moc smysl řešit. Jeden příklad za všechny: má se zvýšit počet volebních obvodů na 35 a současně snížit pětiprocentní kvorum na tříprocentní. Přitom samo zvýšení počtu volebních obvodů povede ke zvýšení přirozeného (nikoli umělého) prahu asi na 15 procent. Anebo megalomanský sen o kanálu Dunaj – Odra – Labe, který by zcela zásadně proměnil životní prostředí v okolí dotčených řek, je v programu bezprostředně následován kapitolou o ochraně životního prostředí. Kolik voličů (nejen Zemanovců) mimo severní Moravu a Slezsko by bylo schopno na mapě Odru vůbec najít?

A kdo z nich zná moře, která by takto měla být spojena?

Jejich podpora, jakkoli je podle průzkumů stále ještě marginální, stojí a padá s prezidentem Zemanem. Snad se jim podaří odloupnout nějaké starosocialistické voliče sociální demokracie, možná zaloví v komunistickém revíru. Bude to však stačit na úspěch ve volbách?

Pokud ano, na jak velký? Možná je to ale zbytečná otázka, na současné vládě vidíme, že prezident se takovými podružnostmi, jako je úspěch ve volbách, nenechává omezovat.

Ať už v pražské SPOZ proběhl protimynářovský a protizemanovský puč v režii Šloufa, nebo ne, jedno je jisté – jde o stranu nevyzpytatelnou, s prapodivnými vazbami na prapodivné obchody a východní země.

Ze Šloufovy případné kandidatury, a dále z informací o klíčovém vlivu Martina "Lukoil" Nejedlého uvnitř SPOZ a dnešní vlády, ale i o jeho prostředkující roli na levici lze vyčíst přinejmenším to, že Zemanova strana definitivně ztrácí zábrany.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video