Ale vlastní okupaci, tu i tenkrát jsem vnímal jako logické pokračování komunistické politiky. Vždyť i dle jejich pouček se míra represe řídila silou odporu. A tak i jakási liberálnější období byla jenom odrazem rezignace občanů na odpor.
Docela mne také popuzuje, jak takzvaní osmašedesátníci vydávají toto období jako nějak významné. Vždyť to byli oni, členové KSČ, kteří (byť z jalového mladického nadšení ) pomáhali roztáčet kola bolševické mašinérie, a pak se divili, když je to smetlo.
Špatně studovali, soudruzi, jinak by to museli vědět dopředu. Copak si nepamatovali, jak skončil Trockij, přestože utekl do Mexika? V tomto světle se i Dubček musí jevit jako naivní, možná idealista, ale stále jenom komunista.
Ani v období jara 68 komunisté neuvažovali o zrušení "vedoucí úlohy KSČ" a o zavedení nějaké formy pluralitního systému. Jenom žvanili o lidských tvářích, potvrzujíce dosavadní nelidskost systému.
A proto nepokládám rok 1968 za nijak významný kromě toho, že se jenom potvrdil charakter komunistického systému. A honba za domácími zrádci?
Vždyť ti dělali jenom to, co všichni komunisté dělali do té doby: decimovali morálně i fyzicky vlastní národ, rozbili liberální společnost předválečného Československa, zadupali do země církve a nevytvořili nic jiného. Povýšili závist a nenávist na základní společenské hodnoty, zlikvidovali celé společenské vrstvy včetně státních úředníků, inteligence, rolníků, zničili spolky a společenské organizace, odnaučili lidí poctivě pracovat , mládež studovat a nastolili nový rád, opírající se o lidí, kteří byli ochotni udělat cokoli, jen aby měli nějaké (stranické) výhody.
A tatáž pakáž komunistická si dneska dovoluje kázat o morálce a demokracii. Vždyť to byli oni, kdo vytvořili společnost bezvěrců, sledující výhradně vlastní sobecké zájmy.
Ale zpět k trestáni viníků za okupaci Československa 68: vždyť to byla jenom epizoda v celé hrůzné éře vlády bolševiků. A oproti tomu, co napáchali v Rusku, na Ukrajině, ale také v Čině, Kambodži i v Africe, byla československá zkušenost pouhou operetou oproti tragédii bolševické vlády ve světě.
Takže má dominantní vzpomínka se vztahuje ke květnu 68, kdy jsem při svépomocné stavbě domu málem přišel o život. Ale to byl také produkt doby: jako mladý inženýr jsem neměl jinou možnost, jak získat byt.
Vojtěch Kotyza
[mailto:V.Kotyza@iaea.org]
