Dílem jsou tyto pokusy o převyprávění dějin důsledkem nevědomosti a s ní související blbosti. Částečně ale jde o nostalgii potenciálních zločinců, lidí, kteří se pouze minuli datem narození s dobou, ve které by byli bývali zabíjeli ve jménu třídního boje či rasové čistoty.
Tito nostalgici po poražených ideologiích a potrestaných či alespoň morálně odsouzených zločinech, se ovšem neminuli pouze s dobou, ve které by bývali mohli někoho beztrestně ponížit, oloupit a tlouct. Minuli se i s dobou, kdy se za to trestalo.
Našim komunistům, kteří slaví někdejší krvavý převrat v Rusku, jaksi nedochází, že v dalších letech revoluce zatočila s revolucionáři. Ve snu o VŘSR by si měli sami sebe představit na komunistické šibenici.
Řešením je žalář
Podobně se pak dnešní neonacisté zapomínají vracet k Norimberskému procesu a k honu na nacistické vrahy, který mu předcházel. Po nacismu i komunismu zůstaly milióny obětí, které jsou nezpochybnitelným důkazem, že se jednalo o zrůdné koncepty společenského uspořádání.
Zda jsou minulostí, anebo se stávají znovu hrozbou je veskrze praktická otázka. Pokud nacismus a komunismus nehrozí, jsou jejich vyznavači pouhými nevědomými blbci, což nemá smysl řešit. Jestliže ale ožívá rasismus anebo třídní nenávist, pak by bylo nebezpečné to přehlížet.
Z hlediska společnosti, která se chce vyvarovat opakování starých hrůz, je řešením trestat veřejně projevované sympatie k nacismu a komunismu přísným žalářem.
Pokud jde o vyznavače minulých zločinů, nezbývá jim, než se obrnit trpělivostí a doufat, že naše ostražitost pomine. Zatím se ovšem poptávka po pogromech, koncentrácích a gulazích naštěstí nerýsuje. Komunismus a nacismus jsou prošlým zbožím.
