Jako praktický lékař sloužící 27 let si dovoluji oponovat, že právě ony pozitivní, chcete-li, nadstandardy odlišují pojišťovny zdravé, s dobrým vedením a koncepcí, od těch, které kráčejí tak, jako je tomu u Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Už žádné výmluvy
Nechci už slyšet výmluvy na věkové spektrum pojištěnců VZP, na jejich bolístky, které si pojišťovny způsobily samy svou nehoráznou politikou, kdy rozhazovaly finance v době, kdy ty druhé, dnes úspěšné, šetřily. Jestliže sdělí paní ředitelka VZP jedno, měla by říct všechno.
Chtěl bych jasně slyšet, kolik vůbec stát ze státního rozpočtu vydává „její“ zdravotní pojišťovně za nevýdělečně činné děti a studenty či učně, stejně jako za ty, kteří jsou na zaslouženém odpočinku ve starobním důchodu.
O přerozdělování financí z prosperujících zdravotních pojišťoven jsem také nikde podrobně nečetl.
Vědí vůbec občané, jak proudí toky peněz, jejich peněz, a kudy tečou? Zcela cynický je postoj VZP ve věci selektivního výběru „potřebných drahých pacientů“, který začíná vyžadovat například u pacientů s roztroušenou míšní sklerózou nebo epilepsií. Ti jsou totiž dobře léčeni – bohužel preparáty, které potřebují, jsou drahé. A stejné je to u jejich sociálního servisu. Neznám klíč, podle něhož bych měl rozhodovat, kterému jednomu z deseti pacientů s epilepsií léky předepisovat budu, ale kterému ne.
Dle jakých kritérií se mám rozhodnout pro toho pravého? Bude to záležitost příslušnosti k nějaké politické straně, např. té, jež bude zrovna „u vesla“ , nebo podle věku, stadia či typu epilepsie? To je stejně šílené jako vyřadit z činnosti na několik měsíců hemodialyzační jednotky nebo podle rozpočítávání „ententýky“ poskytnout umělou ledvinu jen vybraným.
Vždyť vyřazením umělých ledvin bychom ušetřili na jejich „neprovozu“ více než 18 miliard korun za pouhý jeden kalendářní rok. A bylo by po dluzích. Paralen si i nadále mohu klidně nechat napsat na recept od svého praktického lékaře na účet státního rozpočtu.
Paláce pojišťoven
Nyní se paní ředitelka diví, že nastal odliv pojištěnců, zvláště těch, kteří si svého zdraví váží a pečují o ně, k lepším zdravotním pojišťovnám.
Zapomíná na to, že v samém počátku, v roce 1993, to byla tehdy monopolní zdravotní VZP, která ze zákona neměla konkurenci a „na zkoušku“ se zabíhala do provozu.
Již tehdy však začala stavět v každém okrese své paláce s nejdražším technickým vybavením, kupovala nemovitosti, a to často bez ohledu na cenu, a žila si doslova velkopansky.
Dnes na to doplácí a závidí úspěchy konkurentů.
Protestuji proti něčemu takovému, jako by mělo být dorovnání veškeré péče ve všech pojišťovnách.
Jen na konkurenci může být postaven zdravý boj o klienty. Ne na socialistickém rozkazu o nivelizaci.
