Podle vládní zprávy o stavu lidských práv za loňský rok v Česku chybí instituce, která by na ochranu a prosazování práv dětí dohlížela. Zřízení postu dětského ochránce doporučoval České republice také Výbor OSN pro práva dítěte (UNCRC). Kritizoval i to, že péče o děti je roztříštěná a spadá pod několik ministerstev.
Ombudsman dětí v EvropěOd doby, kdy byl v roce 1981 v Norsku zřízen dětský ombudsman, vzniklo po celém světě několik desítek těchto institucí. Každý z ombudsmanů má jinou působnost i jiné pravomoci. Obecný komentář Výboru OSN pro práva dítěte z roku 2002 popisuje dětského ombudsmana jako nezávislou lidskoprávní instituci, jejímž úkolem je bez ohledu na její formu nezávisle a efektivně monitorovat, podporovat a chránit práva dítěte vyplývající z Úmluvy o právech dítěte. Tento orgán má být dle názoru Výboru OSN pro práva dítěte ideálně zakotven v ústavě a upraven zákonem. Evropští dětští ombudsmani se od roku 1997 sdružují v Evropské síti dětských ombudsmanů (ENOC). |
„Mou snahou je, aby příslušná právní úprava zakotvující dětského ombudsmana do českého právního řádu vznikla a byla přijata do konce tohoto volebního období,“ uvedl na úterní tiskové konferenci Dienstbier.
Ve hře jsou dvě varianty. Dětský ombudsman by mohl vzniknout jako samostatná instituce. „Tak by byla tato funkce srozumitelnější pro děti, jímž je adresována, protože by měla jasnou tvář,“ řekl ministr. Zřízení funkce by však bylo nákladnější.
Druhou možností je přičlenění instituce dětského ombudsmana ke stávajícímu úřadu veřejné ochránkyně práv. Obě varianty jsou prý představitelné a nyní se bude diskutovat o tom, která je vhodnější.
Podle Pavly Gomby z české pobočky UNICEF zkušenosti z jiných zemí ukazují, že se samostatný úřad osvědčuje lépe. „Dětský ombudsman není žádný experiment. Je to institut, který velice dobře funguje ve 35 zemích světa,“ podotkla Gomba. Podle ní by se na výběru budoucího ochránce svých práv měly děti podílet. „Neměla by to být politická funkce, ale nezávislá instituce, které samy děti důvěřují,“ říká Gomba.
Stížnosti dětí řeší i Šabatová
Děti se již v současnosti mohou se svými stížnostmi obracet na veřejnou ochránkyni práv Annu Šabatovou. Ovšem problém je, že o této možnosti mnohdy vůbec nevědí. Ročně se tak na ni prý obrátí jen čtyřicet až padesát dětí. „Jsem přesvědčena, že téměř žádné dítě o nás neví. Kdyby děti byly ve většině informovány, tak těch podnětů bude daleko víc,“ domnívá se Šabatová.
Kde dětem již pomáhají?Úřad veřejné ochránkyně práv má již v současnosti sekci určenou na řešení stížností dětí. Ty se mohou informovat na speciálních webových stránkách ombudsmanky. |
Navíc hlavním úkolem dětského ombudsmana je podle ní nejen řešit stížnosti, ale především působit aktivně a preventivně na systém, na což veřejný ochránce práv nemá kapacity.
Děti, které se na ombudsmanku obracejí, řeší různě závažné problémy. „Třeba jsou v ústavní výchově a chtěly by do jiného zařízení nebo chtějí domů a nevědí, jak mechanismus funguje. Dítě by mělo vědět, proč je v zařízení, kdo o tom rozhodl, jaké byly důvody a co je možné dělat pro to, aby mohlo být opět s rodiči. Také se na nás obracejí děti s otázkami, jaké tresty jim rodiče mohou ukládat, zda mohu na poště vyzvednout zásilku bez občanského průkazu. Nebo se dítě nechce stýkat s tatínkem. Ta škála je poměrně široká,“ popisuje Šabatová.
Školský ombudsman řeší šikanu, školné i mezilidské vztahy
V Česku od poloviny září nově působí také školský ombudsman Eduard Zeman, který však netvoří samostatnou instituci, ale podléhá ministru školství Marcelu Chládkovi (ČSSD).
Agenda dětského ombudsmana bude podle Dienstbiera mnohem širší. „Kromě šikany ve škole bude řešit jakékoli porušování práv dětí. Měl by být pro děti partnerem, se kterým by děti mohly jednat. Jeho záběr se nebude týkat jen porušování práv ve škole,“ vysvětluje Dienstbier.
Dětský ombudsman by prý měl také speciální práva například na informace z míst, kde potenciálně hrozí poškozování práv dětí. „Měl by nejen poskytovat individuální ochranu dětem, které se na něj obrátí, ale i doporučovat systémová řešení vládě, včetně legislativních návrhů,“ dodává ministr.
Na stole Eduarda Zemana se za dva měsíce ve funkci nashromáždilo 170 případů, z nichž asi polovinu se podařilo vyřešit, uvádí tiskový odbor Ministerstva školství. Nejčastěji se na něj obracejí pedagogové s dotazy ohledně kvalifikace. Další početnou skupinou jsou problémy s šikanou. Ombudsman se vydal i do terénu, aby řešil potíže mezi rodiči a ředitelkou školy na Strakonicku. „Práce je víc, než by se dalo stíhat,“ hodnotí svou pracovní náplň Eduard Zeman.
Velkou část problematiky, se kterou se na školského ombudsmana veřejnost obrací, se týká zhoršených mezilidských vztahů a klimatu na školách. Jsou to zejména problémy dětské šikany anebo takzvaného bossingu.
„Jsou zde i humornější případy. Například když si studenti stěžují, že ředitel vyhlásil volno, ale těch, kteří jsou na praxi, se netýká, a musejí tak pracovat, i když jejich kolegové, kteří zrovna praxi nemají, mohou zůstat doma,“ říká Eduard Zeman. U vysokých škol pak školský ombudsman řeší například účtování penalizačního školného.
