"Zatýkali nás za výtržnictví, které se ale podle zákona musí spáchat na místě veřejně přístupném. Takže jsme si řekli, pokud budeme v soukromí, a to ještě někde na samotě, nebudou nás mít za co trestat," popisuje prvotní myšlenku František Stárek, v undergroundové komunitě známý jako Čuňas. "StB to samozřejmě viděla úplně jinak," dodává vzápětí.
Asi nejznámější byla komuna ve statku v Nové Vísce u Chomutova. "Dali jsme dohromady peníze a koupili si za 80 tisíc ruinu, která ale byla daleko od vesnice a měla velkou stodolu na koncerty," vzpomíná Stárek.
Takových statků postupně vzniklo asi 30 a staly se centrem nezávislé kultury a života méně svázaného normalizačními pravidly. Řada lidí v nich trvale žila a další desítky sem vyrážely na víkendy.
Se svými spolupracovníky připravuje knihu Baráky - souostroví svobody, která vznik stavení, život v nich i jejich smutný konec popisuje.
Obyvatelé statků neměli na růžích ustláno. "Ze začátku jsme vodu ze studny tahali v kbelících. Později jsme alespoň zapojili čerpadlo. Elektřinu nám vyráběl agregát poháněný motorem vyndaným ze starého auta," popisuje Stárek. Postupně také obyvatelé komuny museli myslet na děti a stavení zvelebovali.
Režim ale ztrpčoval život svým odpůrcům i zde. "Jako první přišel technik a odstřihl elektřinu," popisuje Stárek část šikany, která přicházela od úřadů na tichý pokyn StB. "Místní policajti nás nesnášeli, protože je estébáci kvůli nám buzerovali," tvrdí.
Místní příslušník pomocné stráže VB tak musel například z křoví tajně sledovat fotbalový zápas, který "vlasatci" uspořádali u jednoho z baráků. "Všichni dělali, že o něm nevědí, a chodili močit právě na to křoví. Po nějaké době už to nevydržel a s nadávkami utekl," popisuje Stárek veselejší stránku života v baráku.
Zájem policie měl mnohem častěji brutálnější podobu. V roce 1985 dokonce Veřejná bezpečnost natočila instruktážní film, jak se chovat k máničkám. "Říkali nám volná mládež z hlediska neorganizovaná, ten termín bych chtěl zachovat, protože je v něm i svoboda. V severních Čechách a v řadě dalších mimopražských regionů jsme pro ně byli nebezpečím číslo 1," tvrdí Stárek.
Vyvlastňování
Každý víkend tak byly baráky obklíčené policii, která legitimovala návštěvníky. Často si také počkali na osamělé chodce, které buď zmlátili, nebo odvezli do polí a tam je nechali.
Pak začalo vyvlastňování statků. Státní moc si vždy našla důvod, aby lidem pracně opravený dům sebrala. Nejčastějším důvodem byly stavební úpravy. Předseda národního výboru tak například rozhodl, že domek stojí v cestě zamýšlené silnici.
"Ve Vísce byly důvodem bezpečnostní zájmy státu. To nijak vysvětlovat nemuseli, protože jsou tajné. Pak tam udělali rekreační objekt hasičům," líčí zkušenosti ze "svého" baráku Stárek. Stejný osud potkal naprostou většinu stodol, domků a stavení.
V jednom případě StB sáhla k ostřejším metodám. Dům v Kerharticích u České Lípy jim ležel v žaludku hlavně po koncertu Plastic People of the Universe. Tři týdny poté lehl popelem, když ho zapálil neznámý žhář.
