Jak by mohly vypadat?
Příklad první: Řidič uhání po dálnici, a najednou mu pípne přijímač na palubní desce a strojový hlas oznámí: Pozor, před vámi je dopravní nehoda, brzděte!"
Příklad druhý: Jachtař se blíží ke břehu, a hned z mobilu uslyší upozornění některého z jachtařů, kteří tu projížděli před ním: Kamaráde, bacha, mělčina se posunula a za chvilku na ni najedeš!"
Příklad třetí: Host vstupuje do restaurace a už před vchodem z naslouchátka, vedoucího z mobilního telefonu do jeho ucha, uslyší dobrozdání předchozího návštěvníka: Tak krvavý biftek tady opravdu umějí skvěle."
Internet, mobil a družice
Pro takové vzkazy se dá využít technika, která už v podstatě existuje. V první řadě to je internet, přesněji webové stránky, jejichž adresa však nebude tvořena nějakým názvem, jak je dnes obvyklé, nýbrž vždy souřadnicemi příslušného místa na Zemi.
Textové či hlasové informace z této webové stránky se budou automaticky přenášet do kapesního počítače či přenosného telefonu. A dále bude do systému samozřejmě patřit přijímač celosvětového družicového navigačního systému GPS, který se dnes vejde do náramkových hodinek a může být zamontován i do mobilního telefonu.
Majitel mobilu či kapesního počítače zapojeného do příslušného programu se tedy automaticky dozví všechny vzkazy spojené s místem, kam právě vstupuje či vjíždí. A protože nepůjde pouze o úřední desku s oficiálními sděleními, ale i o tabuli soukromých vzkazů, může tam každý zanechat i svoji zprávu.
Na začátku bylo kybernetické sako
S myšlenkou, že každé místo na Zemi může mít svoji webovou adresu, přišel před časem Alistair Mann, student Bristolské univerzity, který byl na praxi ve firmě Hewlett-Packard v Kalifornii.
Mann se dostal do týmu, který vyvíjel kybernetické sako, spojené s internetem prostřednictvím mobilního telefonu skrytého v rukávu. Když do přijímače dorazí textová informace, syntetický hlas ji přečte do naslouchátka v uchu toho, kdo má sako oblečené.
"Napadlo mě spojit dohromady technologii kybernetického saka s navigačním systémem GPS," řekl Mann časopisu New Scientist. Stalo se.
Dnes si výzkumníci firmy Hewlett-Packard prostřednictvím GPS nechávají po budově zatím nepodstatná sdělení, třeba šel jsem na kafe. Očekávají však, že během zhruba pěti let bude systém moci fungovat v mnoha evropských zemích i v USA. Podle předpokladů by díky němu každý uživatel mohl na kterémkoli místě snadno najít třeba nejbližší restauraci, byt k pronajmutí či práci.
Kam dát záklopku
Někteří odborníci jsou fascinováni - kybernetický prostor se propojuje se zcela reálným místem! Jiní se spíše pragmaticky ptají, zda budou lidé chtít být stále vystaveni přívalu informací - někdy snad užitečných, jindy však jen nezajímavých a nespolehlivých vzkazů.
"Věříme, že výhody převáží nad všemi potenciálními nevýhodami," odpovídá Simon Crouch, který vývoj projektu v Bristolu vede. Hned však připomíná, že systém bude nutno sestavit tak, aby si jeho uživatel mohl předem nastavit, jaké informace k němu mohou být vpuštěny a které už opravdu nechce ani za nic.
