Film získal v sobotu Zlatou palmu na festivalu v Cannes.
"George W. Bush musí být donucen odejít z úřadu. Všichni musíme hledat ten nejlepší způsob, jak ho přimět k odchodu...," tvrdí Moore.
Ve Fahrenheitovi se nás i za pomoci určité nadsázky snaží přesvědčit, že jeden z největších problémů světa je právě dnešní prezident USA. Ostatně, mnoho intelektuálů (včetně Ameriky) si myslí totéž a jejich "víra" začíná připomínat naši bývalou "národní frontu".
Před volbami se koneckonců hodí cokoli. I umně připravený film. A důkazy? Ty už stojí často na vodě. George Bush například nikdy neříkal nic jiného o zbraních hromadného ničení v Iráku než jeho předchůdce Bill Clinton. I on tvrdil, že je Saddám Husajn má, a také pro něho to byl důvod, aby uvažoval o válce.
Jenže Clinton mohl postupovat jinak, protože nebyl konfrontován s útoky teroristů z 11. září 2001. Moore část svého filmu věnuje údajným někdejším kontaktům rodiny Bushových a saúdskoarabské rodiny teroristy bin Ládina.
To je však věc tisíckrát obehraná a režisér nepřináší nic nového. Některé věci ve vítězném filmu Fahrenheit 9/11 se tak tváří smrtelně vážně, ale přitom pouze žonglují s už známými fakty, nebo dokonce s nepodloženými tvrzeními. A je jedno, že část toho je myšlena ironicky.
Jistěže, prezident Bush se dopustil v úřadu chyb. Také lze pochopit, že diváci v Cannes minulé pondělí po promítání Fahrenheita aplaudovali patnáct minut vstoje.
Francouzi válku v Iráku totiž odmítají.
Proč se však i porota vedená slavným Quentinem Tarantinem rozhodla uhnout z cesty umění na cestu politiky, není zřejmé.
