"V přírodě pachypodia opylují motýli s dlouhým sosákem. Takové druhy motýlů se u nás ale nevyskytují, a tak si musíme pomoci sami," vysvětluje Zdeněk Bříza z Botanické a zoologické zahrady v Plzni.
Ke sprášení je potřeba, aby ve stejnou dobu vykvetly dvě rostliny. Taková situace nastala v plzeňském skleníku s florou Afriky a Madagaskaru vloni v létě.
"Ke sprášení pachypodií je potřeba mít buď trn z dikobraza nebo jehlu. Jen tak se s pylovými zrnky dostaneme až na dno trubkovitého květu. Pachypodium lamerei má pět bílých květů velikosti zhruba tří centimetrů. Jeho domovinou jsou suché oblasti jihozápadu Madagaskaru," říká Bříza.
Jedenáct let stará dvoumetrová sukuletní rostlina s více než dvoucentimetrovými trny skrývá v každém ze čtyř semeníků kolem sta semen, z nichž vzejdou nové rostliny.
"Pachypodium vykvete až v okamžiku, kdy měří zhruba dva metry. To trvá zhruba deset let. Potom se teprve rozvětví, do té doby má jen jeden stvol," konstatuje botanik.
Některé druhy pachypodií patří v poslední době mezi sukulety oblíbené jako pokojové rostliny. Díky složitému postupu při jejich opylení se v domácích podmínkách prakticky nedají množit.
 Na dvoumetrovém madagaskarském sukulentu dozrávají čtyři semeníky, připomínající tvarem, barvou i velikostí okurky. (12. března 2003) |
