Slovy o Americe jako tichomořské velmoci a 21. století jako o "tichomořském století" pro Ameriku se projevy jak prezidenta Baracka Obamy, tak ministryně zahraničí Hillary Clintonové minulý týden při jejich cestě po zemích východní Asie a Tichomoří jen hemžily. Po desítkách let, kdy se Evropa a Amerika vzájemně vnímaly jako hlavní partneři, je to výrazný posun, který Evropa nemůže brát na lehkou váhu.
Chystaná nutnost
Zmíněný obrat nepřichází z čistého nebe, americká administrativa na něm pracovala v podstatě od nástupu Obamy do Bílého domu. "Každému slovu, které americký prezident nebo ministryně zahraničí řeknou, předchází rozsáhlý proces, kdy se daná pozice definuje a pracují na ní desítky lidí, čili jde seriózní zahraničně politickou pozici, kterou bychom měli brát velmi vážně," říká politolog Jan Jireš z vysoké školy CEVRO Institut.
Dějiny pokračují. V Asii a Tichomoří |
A otázka výběru zaměření americké zahraniční politiky už není tolik založena na možnosti volby, obrat k Asii a zejména k Číně nejspíše přijít musel. "Zatímco v minulosti to byla do jisté míry otázka volby USA, tak v současné době je to nutnost, což je jednak dáno hospodářskou dynamikou v Asii, a jednak finanční vázaností USA – Čína je významným držitelem amerických dluhopisů a je významným hráčem na globálních finančních trzích," uvedl sociolog Ivan Gabal s tím, že význam Evropy, navíc zmítané ekonomickou krizí, klesá i z hlediska zajištění bezpečnosti.
Když si navíc uvědomíme, že tři největší ekonomiky světa jsou u Pacifiku, nikoli Atlantiku, jde ze strany USA o pochopitelný záměr, který ukazuje, kam chtějí Američané do budoucna zaměřit svou pozornost, připomíná Jireš.
Výzva pro Evropu
Jaké budou dopady obratu zaměření americké zahraniční politiky k Tichomoří, lze zatím jen odhadovat, jde o dlouhodobý proces. "V dohledné době ty transpacifické vztahy nemají potenciál být stejné, jako ty transatlantické, viz například kulturní rozdíly, které jsou v tom prvním případě mnohem větší," říká Jireš.
Experti se nicméně shodují, že toto rozhodnutí USA bude mít na Evropu vliv na politické, obranné i hospodářské úrovni a je třeba jej vnímat jako pobídku pro Evropany. USA sice budou podle Jireše tvrdit, že to, co se jim podařilo vybudovat v transatlantických vztazích, se budou snažit replikovat v těch transpacifických, to ale minimálně znamená, že exkluzivita vazby na Evropu se prostě bude oslabovat.
"Už nyní dochází k viditelnému poklesu zájmu a aktivit Američanů na transatlantické bezpečnostní spolupráci a my bychom měli s ohledem na globální finanční krizi začít velmi vážně diskutovat o tom, jak budeme budovat evropský pilíř transatlantické obrany," varuje Gabal.
V ekonomické rovině se Evropa má čeho chytit i v oblasti, na kterou se chtějí zaměřit USA. "Americké tichomořské století přesto může být šancí i pro Evropu. Ta je v lecčem v podobné situaci jako Amerika. Její vojensko-strategická role ve východní Asii se sice nemůže s americkou rovnat, ale vyspělé evropské technologie i kultura stále mohou dobývat tamní trhy," uvádí Jan Žižka z deníku E15.
Americký obrat lze zkrátka vnímat i jako pobídku pro Evropany. "Jde o to, abychom si sedli a řekli, co od spojenectví s USA vlastně očekáváme do budoucna. Jestli ho považujeme za podstatné, a pokud ano, tak co chceme udělat proto, aby ho ta druhá strana taky brala vážně," uzavírá Jan Jireš.
