Některé noviny se "obuly" do způsobu, jakým se má financovat poznávání planety Marsu. Průzkumné vozítko Mars Express, jež chce vyslat Evropská kosmická agentura ESA v roce 2003, ponese reklamu pro ty, kteří zaplatí. Neskrývám podivení nad tím, že někomu taková reklama vadí. Domnívám se, že nevadí-li reklama na fotbalovém hřišti, ve veřejnoprávní televizi nebo v metru, neměla by vadit ani na Marsu. A bude účinná. Průzkumy ve Spojených státech amerických ukazují, že reklama je během populárně vědeckého pořadu účinnější než během akčního filmu. Že se na vozítko objíždějící červený kámen na Marsu nebude nikdo dívat? Zdá se to nudné? Připouštím, že pro někoho ano. Ale pouze pro ty, kteří vnímají svět jen očima médií. Takový svět je plochý, klipový a billboardový, tedy zjednodušený na potravu, světlo, zábavu, případně bulvár. Argument, že je to právě to, co lidé chtějí, je nesmyslný. Po čase se tento svět stane nezajímavý, protože lidská přirozenost je jiná. Je jí vlastní touha poznávat svět a hledat v zákoutích mysli a ducha. Je proto krásné, že existují neprobádané oblasti mikrosvěta, makrosvěta a vůbec světa kolem nás. Poznáme-li tajemství černých děr, rozluštíme-li genetický kód lidí, podaří-li se zvládnout AIDS nebo zajistit dostatek pitné vody, vynoří se nové objekty pro poznávání. Věda jako zhmotnění lidské přirozenosti poznávat nabízí současnému světu - alespoň jeho části - neuvěřitelnou lehkost bytí, komunikace a dostupnost informací. Vadí-li někomu, že si badatelé ve výzkumu vypomáhají reklamou, pak mu asi chybí vědomí souvislostí. Jistěže nelze právě teď, v dubnu roku 2000, odhadnout, jak se projeví výzkum Marsu v životě obyčejných lidí. Nevím. Jenom připomenu historii. Když se snažili před padesáti lety v americkém Denveru dělit čas na miliardtiny sekundy, zdálo se toto úsilí naprosto nepraktické a zbytečné. Nikdo nechtěl tento výzkum platit. Dnes si neumíme svět bez laserových měření vzdáleností, orientace mořeplavců, navádění letadel a družicového navigačního systému, které na takové dělení času spoléhají, vůbec představit. Pokud nedokážeme dohlédnout do důsledků vědeckého poznávání (třeba Marsu), měli bychom být schopni přijmout vědu jako druh sportu. Pak by nikomu reklamy na průzkumných vozítkách nevadily. Konečně neúspěchy ale i úspěchy Američanů na tomto poli jsou tak trochu prohrami a vítězstvími a pro Evropany, kteří se této hry dosud málo účastnili, i hozenou rukavicí. Možná, že je v kritice kosmického výzkumu - pojíždění kolem nudných červených balvanů - podvědomý strach. Současná věda je totiž blízko odpovědi na otázku, zda je či není na Marsu a jinde ve vesmíru život. Kdyby se podařilo život prokázat, výrazně by to posunulo naše myšlení. Z nás "výjimečných" by to učinilo cosi tuctového, obyčejného a ve vesmíru opakovatelného. Historickou paralelu lze totiž nalézt v přeměně zeměstředného ptolemaiovského světa na svět sluncestředný - koperníkovský. Naštěstí za našimi městy nehoří hranice k upalování kacířů.
14. dubna 2000
