"Zhruba polovina chodců nechce začít přecházet, pokud auto nestojí," řekl iDNES.cz Matúš Šucha z Univerzity Palackého v Olomouci (UP).
Šucha se specializuje na oblast dopravní psychologie, bezpečnosti v dopravě a chodce, kteří jsou v dopravě nejzranitelnější. Spolu se studenty katedry psychologie Filozofické fakulty UP rok sbíral data o chování chodců a řidičů u přechodů bez semaforů.
Výzkum zmapoval reakce řidičů a chodců v 1 600 případech. Data sbírali studenti na čtyřech přechodech v centru Olomouce.
Místa sbírání datStudenti sbírali data u čtyř přechodů v centru Olomouce. Záměrně si vybrali ty, kde provoz neřídí semafory.
|
Podle Šuchy existuje 15 různých vzorců chování, které chodci a řidiči opakovaně uplatňují ve většině situací v souvislosti s přecházením. "Fungují v 95 procentech případů. Pak je ale těch pět, kdy chování účastníků provozu neumíme předpovídat," upozornil psycholog.
Autoři výzkumu upozorňují, že strategie nesouvisejí s osobností člověka, ale se situací, ve které se ocitne. Pokud se chodec ocitá v roli řidiče, přebírá vzorce chování řidičů, byť mohou být někdy riskantní. A celá věc platí i opačně.
Polovina řidičů chodcům nezastavuje
Nejběžnější strategií řidičů, jak dát chodci najevo, aby nepřecházel, je nezpomalovat, případně přidat plyn a vyhnout se jakékoliv neverbální komunikaci s chodcem.
"Víme, že řidič chodci nedal přednost ve zhruba polovině případů, ačkoliv by to udělat měl," komentoval výsledky zjišťování v terénu vysokoškolský pedagog s tím, že takto vysoký podíl jej překvapil.
Autoři výzkumu také potvrdili jeden detail, který může být důležitý pro rozhodování, zda vkročit na přechod, či nikoliv. Řidič, který chodci nechce dát přednost, jede ve svém pruhu více vlevo. "Chodce nechce přejet, takže si na silnici nechává více místa, aby stihl zabrzdit, pokud by chodec přece jen začal přecházet," vysvětlil psycholog.
Myška před přechodem a sražení chodců, taková situace je podle Nejvyššího soudu na českých silnicích častá.
"Dávání přednosti chodci u nás platí dostatečně dlouho na to, aby o něm všichni věděli," podotýká Václav Špička z Autoklubu ČR. "Můj názor ale je, že chodci nemají v řidiče dostatek důvěry," vysvětluje si situaci, kdy auto zpomaluje, ale chodci nepřecházejí.
Podle něj čeští řidiči vnímají pravidlo přednosti chodců mnohem volněji než třeba ti ve Švýcarsku. "Tam když se dvě chodkyně zapovídají před přechodem, tak to znamená, že řidiči zastaví a čekají, dokud nepřejdou," popsal vlastní zkušenost Špička. Někdy se ale takové čekání může protahovat.
Chodci se snaží zastavit auto očima
U chodců je nejběžnější strategií před přecházením přechodu vyhledávání očního kontaktu s řidičem. "Takové chování jsme zaznamenali v 90 procentech případů," upozornil Šucha.
Výzkum také ukázal, že zhruba jeden chodec z padesáti si přecházení u řidičů vynutí. V takovém případě s řidičem nenaváže oční ani jiný kontakt a bez toho, aniž by před přechodem zastavil, vkročí na "zebru". Podle psychologa taková situace nastane ve chvíli, kdy chodec auto přehlédne, nebo zariskuje, protože si myslí, že řidič stihne zastavit.
Chodci inklinují k riskování tím více, čím déle u přechodu postávají.
Jak bezpečně přecházet? Dívat se do očí a počkat
Nejbezpečnější strategií je dát jasně najevo, že chodec má úmysl přejít. "To znamená stát přímo na obrubníku, nikoliv někde na chodníku, snažit se navázat oční kontakt s řidičem a přejít v momentě, kdy auto stojí," radí Šucha.
Nehody na přechodechZa nehodu na přechodu přísnější trest, navrhuje Nejvyšší soud Na vině je vždy řidič, tvrdí psycholog Tragická nehoda v Plzni, řidič smetl mladou dívku |
Podle něj pak ti nejvíce poučení chodci kromě toho, že sledují auto, které jim právě zastavuje, mají snahu sledovat i vozidla za ním. To se ale děje v minimu případů. Někdy i proto, že na další provoz není vidět.
U řidiče jsou rady podobné. Měl by navázat oční kontakt s chodcem a pak zastavit, nikoliv pouze zpomalit. Zpomalení je podle Šuchy nebezpečné v tom, že dává chodci jen daný čas, který určuje odhadem řidič. Jenže na přechodu se může odehrát nenadálá situace - chodci se například vyzuje bota, zazvoní mu telefon a podobně - on náhle zastaví a už přejít nestihne, protože jej řidič srazí.
Špička má na celou věc jiný náhled. "Řidič nemusí před přechodem zastavit. Jeho povinností je umožnit chodcům, aby bezpečně přešli. To znamená, že pokud přibrzdí a blíží se takovou rychlostí, která umožní přecházení, je to v pořádku," upozornil.
Podle Špičky je u přechodu bez světelné signalizace pro obě strany zásadní oční kontakt. Mezi další zásady patří, že chodec nesmí vkročit na zebru bezprostředně před projíždějící vozidla, měl by dát zřetelně najevo, že chce přejít (například postavit se na kraj přechodu, naznačit pohyb do zebry), řidič se má naopak zachovat tak, aby umožnil bezpečné přecházení.
Vyhodnocení dat potrvá půl roku
Výzkum interaktivit mezi účastníky provozu, na kterém se podíleli studenti a vyučující katedry psychologie, začal loni a trval zhruba rok. Kromě terénu jeho autoři zkoumali také záznamy z kamer městské policie.
Vzorce chování řidičů a chodců byly popsány už dříve. Výzkum je podle Šuchy unikátní v tom, že je prolíná. Autoři výzkumu sledovali v jeden okamžik chodce i řidiče a to, zda a jak na sebe vzájemně reagují. Proto do terénu vyrazili najednou vždy tři studenti.
Jeden v daný moment zaznamenával reakci řidiče, druhý reakci chodce, třetí pak vedl krátký rozhovor s chodcem. Ten jim měl napovědět víc o tom, proč zvolil určitý vzorec chování.
Psychology celá situace zajímala, protože na ní zkoumali dělbu moci, s níž pracují teorie sociální psychologie.
Organizátoři výzkumu nyní třídí sesbíraná data, což jim potrvá ještě zhruba půl roku. Poté chtějí informace publikovat v odborném tisku a dát je k dispozici policii nebo strážníkům.
