Vlna sebeupalování začala na podzim roku 2009 ve městě Čcheng-tu. Úřady tam plánovaly novou silnici, která měla vést domem sedmačtyřicetileté Tchang Fu-čen. Když demoliční pracovníci začali bít její rodinu, vylezla na střechu, polila se benzinem a škrtla sirkou. O šestnáct dní později zemřela, popsal server telegraph.co.uk.
Její zoufalý čin pak podnítil ke stejnému činu další nešťastné Číňany, kteří se bouřili proti násilnému vystěhování. Naposledy tak situaci řešil šestatřicetiletý farmář Wang Šu-ťie v provincii Liao-ning, kterému úřady chtěly postavit silnici skrze jeho rýžové pole.
Muž deset dní vzdoroval, pak se zapálil. Policie ho navíc zastřelila dřív, než stačil uhořet. Úřady zásah zdůvodnily tím, že rodina ilegálně blokovala buldozery a ohrožovala demoliční pracovníky.
Nucené demolice obytných budov jsou v Číně dlouhodobě častým jevem. Ekonomický růst trvající desítky let vedl mimo jiné k rozvoji realitního trhu. To se ovšem dělo většinou na úkor milionů obyvatel, kteří byli donuceni se přestěhovat jinam, aby uvolnili místo pro nové továrny a obchodní aktivity.
V posledních letech se navíc vystěhovávání obyvatel vystupňovalo, upozorňuje ve své zprávě organizace Amnesty International s tím, že se tak stalo během stavebního boomu na celém území Číny, který podnítily rozsáhlé investice po globální finanční krizi.
Místní úřady zabavují a následně odprodávají pozemky za podezřelých okolností developerům, kteří se neštítí ani využívání kriminálních živlů k zastrašování lidí obývajících lukrativní pozemky a i k používání násilí proti nim.
Od roku 2009 do ledna 2012 bylo zaznamenáno 41 případů sebeupálení zoufalých obětí nuceného vystěhování. Někteří lidé, kteří se brání nucenému vystěhování, končí i ve vězení nebo v pracovních táborech.
Amnesty International zkoumala zevrubně čtyři desítky případů nuceného vystěhování. Devět jich skončilo smrtí. V jednom případě byla sedmdesátiletá žena pohřbena zaživa bagrem, když se snažila zastavit stavební dělníky před demolicí svého domu.
V dalším odňaly úřady jedné vzdorující matce její vlastní dítě a vrátily jí ho až ve chvíli, kdy podepsala souhlas s vystěhováním. Jiná žena, která oficiálně protestovala u úřadů, byla zbita a donucena podstoupit sterilizaci, uvedla další příklad organizace.
Čínský stát je podle tamějšího práva vlastníkem drtivé většiny půdy v zemi, a může tedy zabavovat majetek pro projekty, které jsou ve "veřejném zájmu". Vystěhovávané obyvatele má však přiměřeně odškodňovat, což se vždy neděje a ne vždy je to dostačující pro nalezení nového bydlení.
