Předtím, než se začnu nad celou událostí zamýšlet, však musím zdůraznit, že nikdo z české strany - ani výrobce, ani dopravce - nijak nepochybil a že pozoruhodná skutečnost, že se Al-Kajda vyzbrojuje v Jevíčku, je výlučně vnitroiráckou záležitostí. Z české strany odešly vesty do Iráku s tím, že je převezme tamní nově budovaná policie a armáda. Bohužel, převzali je rebelové.
 Irácké teroristychrání české neprůstřelné vesty |
Proto se v souvislosti s tímto trochu tristním přesunem vojenského materiálu vkrádá otázka, jestli je vůbec dobré vyvážet zbraně do zemí, jako je nejen Irák, ale i další více či méně rozvojové a více či méně rozvrácené země. Ony totiž v iráckých vojenských skladech nechybějí jen vesty, ale také pistole, vojenské helmy a obrovské množství samopalů AK-47. Vše mělo být použito pro nové, demokratické ozbrojené síly posaddámovského Iráku, ale nějak se to nepovedlo.
Obchod se zbraněmi je samozřejmě lákavý a výnosný, dokonce, jako v případě vyzbrojování poválečné irácké armády, může působit dojmem ušlechtilého a demokratického cíle. Vždyť přece zbraně nezabíjejí, zbraně jsou neutrální kus kovu, zabíjejí lidé! Tato krásná filosofická myšlenka zní velmi atraktivně třeba v Praze, ale v realitě totálně rozvráceného Bagdádu, kde se rozkrade vše, co rozkrást lze, jde o trochu odtažité mudrování.
V souvislosti s causou rozkradené výstroje pro iráckou armádu se prostě vtírá otázka, zda je vůbec principiálně správné, aby se naše země na obchodu se zbraněmi do takto rizikových zemí podílela. Samozřejmě existuje argument, že nevyvezeme-li my, vyveze ty zbraně někdo jiný. Ale ve světle skutečnosti, že v podobných zemích jako Irák ony zbraně vždy někdo rozkrade a bude z nich nakonec střílet po nás, je možná myšlenka omezení podobných vývozů docela lákavá.
