ČTĚTE TAKÉ:
Paroubek velebil únor 1948, už si ale nevzpomíná
Protože je právě roční výročí Paroubkova premiérování, mohou to aktivisté myslet také jako dárek. Ale je to dárek danajský – typický výplod české kádrovací školy.
Text je vytržen z nějakého tehdejšího kontextu, není jasné, co jím Paroubek sledoval – fráze o socialismu, o Únoru a výchově kádrů mlel tehdy kdekdo a nic to nemuselo ještě znamenat.
Často se tou dobovou mantrou zaštiťovali i lidé, kteří mysleli pravý opak než rozvoj socialismu, protože těmi bláboly chtěli chránit něco alespoň trochu lidsky užitečného. Tak se to dělávalo.
Vytahovat z toho útržky bez souvislostí má dnes jen smysl difamační. Není to seriózní, ale patří to bohužel k naší odvěké kultuře: ne co teď děláš, nýbrž cos tehdy řekl. Co když se Paroubek dávno polepšil?
Kdo ho chce probírat, nepotřebuje jeho výroky z jinošských let. Má k dispozici Paroubka dnešního, toho nechť kritizuje a rozebírá.
Z tehdejšího Paroubka je patrné jedno: socialistou s ohromnou afinitou k moci byl už tehdy a je i dnes. Jde o člověka konzistentního, trvajícího na svém světě hodnot. Proč ho skandalizovat za mladistvé myšlenky? Má dost dnešních. A ty stačí.
