Pět propuštěných studentů Letecké vojenské akademie nejdříve přepadlo jednoho ze dvou hlídkujících esenbáků, při potyčce ho postřelili do prstu a svázali. Druhý esenbák na strážnici se nechal spoutat bez problémů. Poté mladíci vytlačili dvě sportovní trojmístná letadla M-1 Sokol z hangáru, doplnili palivo z donesených nádob a chtěli odletět přes západní hranice.
"Když už Vlastimil Klenovský a Zdeněk Mikš startovali motor letadla, přemluvil spoutaný esenbák Hedu Prokopovou, aby mu povolila pouta, že jsou moc utažena a že mu způsobují bolesti. Když mu je ze soucitu povolila a utíkala k nastartovanému letadlu, příslušník SNB uvolněná pouta rychle sundal, zmocnil se ležící pušky a zezadu ji zastřelil. Zastřelil také Klenovského, těžce zranil Mikše a ještě stačil střílet po prvním startujícím letadle, kterému prostřelil palubní desku a poškodil zatáčkoměr," uvádí politický vězeň Milo Komínek podle vyprávění svého spoluvězně Jaroslava Valáška.
Vzlétli, zraněného kamaráda nechali na zemi
Když těžce zraněný Zdeněk Mikš vidí, že se esenbák otáčí a utíká do strážnice za svým svázaným kolegou, dobelhá se k druhému nastartovanému letadlu a prosí osádku, aby ho vzali s sebou. Pilot Miroslav Nový ale říká, že jsou plní, a ulétá.
"Každý zkušený pilot ví, že bychom se neodlepili od země," po letech tvrdí Miroslav Nový. Těžce zraněný Mikš hledal pomoc u lékaře v nedalekém Vysokém Mýtě. Ten ho sice ošetřil, ale vzápětí ho kvůli střelnému zranění nahlásil. Mikš byl brzy nato zatčen.
Letoun, který z Chocně vzlétl, havaroval nedaleko Sušice na Šumavě. Miroslav Nový, Jan Horníček a Jaroslav Valášek havárii se zraněními přežili, vězení opustili díky amnestii v roce 1962.
Tragická událost docela změnila život i dnes třiaosmdesátiletému Jakubu Štěrbovi z Chocně. Jako student čtvrtého ročníku obchodní akademie bydlel v rodině svého kamaráda Vlastimila Klenovského v Brně. Ten si v té době po propuštění z vojenské letecké školy v Hradci Králové našel práci pomocného mechanika na letišti v Chocni. Záměrně.
Kdyby útěk odložili, dopadlo by všechno jinak
"Vlasta přijel 8. května 1949 do Brna a nabídl mi útěk za hranice – že je jich pět a se mnou počítá jako se šestým. Řekl mi, že mám večer 12. května přijít do domu doktora Drtiny u nádraží. A já jsem mu řekl, že s ním poletím, ale jen pokud to o měsíc odloží, až budu mít po maturitě. Kvůli rodičům, kteří mě vydržovali čtyři roky na studiu," řekl Jakub Štěrba.
Ještě jsme ve válcePříběhy 20. století Pardubická galerie Fons představuje třináct komiksů nakreslených podle vyprávění třinácti skutečných lidí. Výstava končí 12. února. |
Vlastimil Klenovský, jeden z iniciátorů útěku považoval jeho odklad za riziko, proto nabídl místo, určené pro svého největšího kamaráda od dětství, své dívce Hedě Prokopové.
Byla to osudová volba. "Když si spoutaný policajt stěžoval, že je moc stažený, tak mu Heda pouta uvolnila, a dokonce nechala zbraň odhozenou jen několik metrů vedle. To byla hrozná chyba. To si vyčítám dodnes. Kdybych tam byl já, tak bych to nedopustil," říká Štěrba.
Příběhu z Chocně nechybí ani svatba
I přes zákaz šel mladé dvojici na pohřeb Byl jediným, kdo se tehdy odvážil účastnit se pohřbu na choceňském hřbitově.
"Řekli, že může přijet jen rodina, nikdo jiný. Samozřejmě jsem jel taky, a byli jsme jen čtyři na pohřbu. Jeho rodiče, bratr a já. Pohřeb se musel uskutečnit do 6 hodin ráno. Přijeli jsme rychlíkem z Brna, dva esenbáci šli za námi od nádraží až ke hřbitovu. Na hřbitově na nás čekal jen farář s hrobařem. Byl to společný pohřeb i jeho kamarádky Hedy Prokopové, kterou vzal místo mě."
Rodině si tehdy v době strachu nikdo netroufl říci, co se vlastně v Chocni odehrálo. Jakub Štěrba začal pátrat a v Brně nalezl studentku z Chocně, kterou požádal, aby zjistila, co se vlastně přesně stalo. Dosud neznámá dívka obstála, rodině další údaje poskytla a po vojně si ji Jakub Štěrba vzal. Před čtvrt rokem spolu v Chocni oslavili diamantovou svatbu, jsou tedy spolu přes 60 let.
