. výstava, kterou už nemáte možnost vidětGalerie hlavního města Prahy vydala odpoledne 5. května 2008 tiskovou zprávu. Praví se v ní mimo jiné: "Galerie hlavního města Prahy oslavila 1. 5. 2008 45 let své existence volným vstupem do svých objektů. Den otevřených dveří uspořádaný u příležitosti 45. narozenin GHMP byl veřejností přijat velmi dobře, o čemž svědčí vysoká návštěvnost otevřených objektů. (...) Den oslav byl bohužel poznamenán incidentem, který způsobil uzavření výstavy skupiny Guma Guar - Meze tolerance - ve Staroměstské radnici a který šetří Policie ČR. V pozdních odpoledních hodinách skupina čtyř černě oblečených lidí, přes odpor kustodek poničila výstavu autolakem. Výstava tak musela být z technických důvodů uzavřena. Vzhledem k rozsahu poškození už nebude otevřena." |
Publikujeme zde rozšířenou formu recenze, která byla v MF DNES zveřejněna v pátek 2. května, v rubrice Umění; recenzi rozšířenou jak textově, tak o fotografie z expozice.
V říjnu 2006 Ministerstvo vnitra ČR vydalo rozhodnutí o ukončení činnosti Komunistického svazu mládeže (KSM). Nepomohla ani úprava stanov, v nichž radikální levice původně otevřeně přiznávala svůj cíl: svržení kapitalistické společnosti. Městský soud v Praze letos v březnu zákaz KSM stvrdil.
Právní rozhodnutí rozčililo uměleckoaktivistickou skupinu Guma Guar, která vznikla v roce 2003 a tvoří ji Milan Mikuláštík, Dan Vlček a Richard Bakeš. V kauze našla námět pro výstavu, jíž se nyní představuje v rámci cyklu Hustý Provoz na Staroměstské radnici. Hustý Provoz se dle pořádající Galerie hlavního města Prahy snaží dramaturgicky "přiblížit nezávislé výtvarné scéně, kde působí řada výrazných kurátorských osobností, které dokázaly zaujmout svými projekty, často realizovanými na bázi DIY kultury ('do it yourself'), bez finanční podpory, reklamy a sponzorů“.
Tady o umění vážně nejde
Pro výstavu Meze tolerance nepřipravila Guma Guar "umění“, nýbrž výzvu ke společenské diskusi. Aktivistické trio považuje "zákaz činnosti KSM za potlačování a vážné porušení práva na svobodu slova“, jak upozorňuje v úvodním textu expozice. Jinak řečeno: zákaz činnosti dotyčných radikálů má Guma Guar za závažnější, než je existence KSM; takový zákaz je pro demokracii větší nebezpečí než výkřiky těch, kteří žádají její zničení. Rozhodli se proto KSM podpořit: galerijní prostory poskytli k prezentaci této organizace a její kauzy. Guma Guar jsou zde pouhými, jak tvrdí, "designéry“. Nicméně to neznamená, zdůrazňují vzápětí, že by byli sympatizanty oné zakázané organizace a toho, co hlásá.
První část expozice nabízí kopie korespondence mezi Komunistickým svazem mladých a justičními orgány plus video s anketou natočenou u pražské právnické fakulty, kde se Guma Guar studentů ptají, co zákazu KSM říkají. Druhá část je daleko "vydesignovanější“: na jednu stěnu umělečtí aktivisté nakreslili několika generacemi vzývaného vůdce revoluce Che Guevaru, na sousední stěně se skví transparenty z arzenálu KSM typu "Kapitalismus - bída, hnus“ či transparent oslavující svobodu na castrovské Kubě. Trochu důrazněji a "moderněji“ působí videozáznamy z pouličních protestů KSM - až na to, že svou tiše výhrůžnou formou poněkud připomínají pochody neofašistů.
Na úrovni transparentu
Jaká měřítka na takovouhle galerijní produkci uplatnit? V těsné provázanosti se tu nabízejí kritéria ideová a komunikační.
Propagandistické propriety mladí radikálové podědili z nejneochvějnějších leninsko-stalinistických tradic. Vlajky a transparenty nevypovídají o ničem jiném než o vyšeptalosti kdysi revolučního ducha: to, co KSM žádá, bylo v historii za nemalou cenu, jejíž součástí jsou například miliony zmařených lidských životů, vyzkoušeno, avšak nepotvrdilo svoji životnost; dnešní Čína se svým brutálním komunismo-kapitalismem sotva může být ideálem stalinistů z KSM (i "designérů“ z Guma Guar). Praxe zde tedy neověřila správnost teorie, přičemž právě kritérium praxe by mělo být pro marxisty, pokud se nemýlíme, potvrzením správnosti teorie. Jenže jakákoliv reflexe této skutečnosti, totiž "nesrovnalosti“ mezi teorií a praxí, není na výstavě ze strany KSM patrná. A Guma Guar ji za sebe supluje již zmíněnou anketou se studenty, z nichž někteří se, pravda, zamýšlejí nad povahou komunismu. To je však od Guma Guar čirý alibismus používající ty nejprovařenější mediální praktiky: když si nechci dát práci s analýzou problému, s jeho precizním formulováním, provedu anketu. "Zajímavý“ postup od tria, které se nechává charakterizovat coby umělecko-aktivistická skupina zabývající se kritikou systému a ironizováním mediálního světa.
Právní rozhodnutí rozčililo uměleckoaktivistickou skupinu Guma Guar, která vznikla v roce 2003 a tvoří ji Milan Mikuláštík, Dan Vlček a Richard Bakeš. V kauze našla námět pro výstavu, jíž se nyní představuje v rámci cyklu Hustý Provoz na Staroměstské radnici. Hustý Provoz se dle pořádající Galerie hlavního města Prahy snaží dramaturgicky "přiblížit nezávislé výtvarné scéně, kde působí řada výrazných kurátorských osobností, které dokázaly zaujmout svými projekty, často realizovanými na bázi DIY kultury ('do it yourself'), bez finanční podpory, reklamy a sponzorů“.
Tady o umění vážně nejde
Pro výstavu Meze tolerance nepřipravila Guma Guar "umění“, nýbrž výzvu ke společenské diskusi. Aktivistické trio považuje "zákaz činnosti KSM za potlačování a vážné porušení práva na svobodu slova“, jak upozorňuje v úvodním textu expozice. Jinak řečeno: zákaz činnosti dotyčných radikálů má Guma Guar za závažnější, než je existence KSM; takový zákaz je pro demokracii větší nebezpečí než výkřiky těch, kteří žádají její zničení. Rozhodli se proto KSM podpořit: galerijní prostory poskytli k prezentaci této organizace a její kauzy. Guma Guar jsou zde pouhými, jak tvrdí, "designéry“. Nicméně to neznamená, zdůrazňují vzápětí, že by byli sympatizanty oné zakázané organizace a toho, co hlásá.
První část expozice nabízí kopie korespondence mezi Komunistickým svazem mladých a justičními orgány plus video s anketou natočenou u pražské právnické fakulty, kde se Guma Guar studentů ptají, co zákazu KSM říkají. Druhá část je daleko "vydesignovanější“: na jednu stěnu umělečtí aktivisté nakreslili několika generacemi vzývaného vůdce revoluce Che Guevaru, na sousední stěně se skví transparenty z arzenálu KSM typu "Kapitalismus - bída, hnus“ či transparent oslavující svobodu na castrovské Kubě. Trochu důrazněji a "moderněji“ působí videozáznamy z pouličních protestů KSM - až na to, že svou tiše výhrůžnou formou poněkud připomínají pochody neofašistů.
Na úrovni transparentu
Jaká měřítka na takovouhle galerijní produkci uplatnit? V těsné provázanosti se tu nabízejí kritéria ideová a komunikační.
Propagandistické propriety mladí radikálové podědili z nejneochvějnějších leninsko-stalinistických tradic. Vlajky a transparenty nevypovídají o ničem jiném než o vyšeptalosti kdysi revolučního ducha: to, co KSM žádá, bylo v historii za nemalou cenu, jejíž součástí jsou například miliony zmařených lidských životů, vyzkoušeno, avšak nepotvrdilo svoji životnost; dnešní Čína se svým brutálním komunismo-kapitalismem sotva může být ideálem stalinistů z KSM (i "designérů“ z Guma Guar). Praxe zde tedy neověřila správnost teorie, přičemž právě kritérium praxe by mělo být pro marxisty, pokud se nemýlíme, potvrzením správnosti teorie. Jenže jakákoliv reflexe této skutečnosti, totiž "nesrovnalosti“ mezi teorií a praxí, není na výstavě ze strany KSM patrná. A Guma Guar ji za sebe supluje již zmíněnou anketou se studenty, z nichž někteří se, pravda, zamýšlejí nad povahou komunismu. To je však od Guma Guar čirý alibismus používající ty nejprovařenější mediální praktiky: když si nechci dát práci s analýzou problému, s jeho precizním formulováním, provedu anketu. "Zajímavý“ postup od tria, které se nechává charakterizovat coby umělecko-aktivistická skupina zabývající se kritikou systému a ironizováním mediálního světa.
Výstava Meze tolerance chce upozornit na nesporně zásadní otázky demokracie: Kde začíná a kde končí míra tolerance? Nemá demokratická společnost blízko k totalitnímu režimu, pokud zakáže ideologii, která má ve svém programu svržení kapitalistického způsobu života? Problém expozice spočívá v tom, že tázání je zde formulováno myšlenkově líně, na úrovni prostomyslné deklarace, hesla vyvedeného na transparent pro demonstraci. Chybí zde jakákoliv vůle jak k nastínění historického kontextu, tak k pochopení lidské dimenze problému - právě o to obojí se pokusila dokumentaristka Linda Jablonská ve svém předloňském celovečerním filmu Kupředu levá, kupředu pravá; nějaký čas sledovala na veřejnosti i v soukromí členy KSM i příslušníky Mladých konzervativců.
Jedinou ironií a "podvratností“ expozice Meze demokracie tudíž zůstává fakt, že dnes již nelegální KSM (během letošního prvního máje jim brněnští strážníci sebrali vlajky), se prostřednictvím výstavy představuje na půdě pražské Staroměstské radnice, kde roky již neotřesitelně vládne pravice, respektive strana, které se za ni vydává - ODS. Že to vlastně nikoho nevzrušuje, že žádné debaty a protesty se v souvislosti s výstavou (zatím) neodehrály, pro to lze mít trojí vysvětlení. První: česká veřejnost je ke galerijnímu provozu v podstatě apatická, a i kdyby se tam prezentovalo kdovíco, bylo by ticho. Druhé: výstava Meze tolerance je tak bezzubá, že za diskusi vůbec nestojí. A třetí možné vysvětlení: s demokracií to tady nebude tak špatné, jak se Guma Guar snaží sugerovat.
. GROUPE GUMA GUARMeze tolerance/Limits Of Tolerance. Kurátor Karel Srp, koordinátorka projektu Olga Malá. Staroměstská radnice, 2. patro, Staroměstské náměstí 1, Praha 1. Výstava trvá do 1. června 2008, otevřeno denně od 10 do 18 hodin kromě pondělí, vstupné: plné 40, snížené 20 korun. |
