"Když je obětí dítě, je to vždycky jiné. To vám řekne každý. Určitě je to mnohem citlivější. Víte, já jsem dělal na mordech hodně dlouho. Člověk trochu otupí. Ne moc, to by ani nebylo dobré. Jakmile jsem ale jel k dítěti, ať už šlo o vraždu nebo nešťastnou událost, tak ve mně vždy byla malá dušička. Člověk má přeci jen sám děti," říká bývalý policista Josef Doucha, který vyšetřoval například Orlické vraždy.
S Douchou se shoduje i Ivo Kolda, který vedl tým pátrající po devítiletém Jakubovi z Havlíčkobrodska v roce 2008. "Pátrání po Jakubovi, to byl velmi citlivý případ. Jeho matka do poslední chvíle doufala, že ho najdeme živého. Celý tým to hodně prožíval a i se mnou to zamávalo," vzpomíná nyní.
Případ Jakuba a Aničky jsou si v mnohém podobné. Po obou devítiletých dětech policisté týdny pátrali a obě nalezli mrtvé. Ani pro jeden tým tak konec pátrání nepřinesl zřejmě žádnou úlevu. "Když jsme Jakuba našli, rozhodně se nedalo mluvit o úlevě. Bylo to hodně smutné. Možná... jen že matka měla jasno, opravdu do poslední chvíle doufala," vysvětluje Kolda.
To, že policisté mnohem citlivěji vnímají zločiny na dětech, je podle psychologů logické. "Každý normální člověk má v současnosti tendenci chránit slabé, děti," říká psycholog Rostislav Nesnídal. Zároveň připomíná, že tomu tak nebylo vždy. "Když přišel hlad a bída, tak se chránila žena, která dávala život, a pak bojovník - ochránce. Dítě až pak, protože se mohlo udělat jiné. Naše kultura je ale nyní jinde," vysvětluje.
Aniččin případ zřejmě policie odloží, protože podezřelý Otakar T. spáchal sebevraždu. Řada policistů, kteří se na pátrání či vyšetřování případu podíleli, to může vnímat přinejmenším jako hodně podivný konec.
"Těžko odhadovat. Někteří si mohou říci, že boží mlýny zapracovaly. Jiným ale bude vadit, že nedošlo na soud. Že si za to, co udělal, "neužil" své v kriminále. On pro toho pachatele může být takový rychlý konec lepší než to, co by ho čekalo po odsouzení," říká bývalý kriminalista Doucha.
On sám se s takovým koncem nesetkal. "Mně se nikdy nestalo, že by mi podezřelý spáchal sebevraždu. Všechny jsem je udržel při životě. Nezaznamenal jsem ale ani, že by se o to někdo z nich pokusil. To potom až ve výkonu trestu. To bylo v případě Orlických vražd, pan Kopáč," vzpomíná Doucha. Karel Kopáč, bývalý člen policejní zásahové jednotky, se oběsil sedm let po odsouzení v roce 2004 v cele na šňůrce od pyžama.
