Jak úspěšná byla předchozí pátrání?
V poválečných letech to někdy k ničemu nevedlo, protože nebyla ochota, někdy ano, to vždy záleželo na lidech, kteří vyšetřovali. Byly i případy, kdy byli pachatelé odsouzeni. V devadesátých letech byla většina případů odložena ad acta. Myslím, že nikoli z důvodů neochoty, ale kvůli značnému časovému odstupu. Pachatelé už nežijí, není koho obžalovat a soudit.
Které byly nejznámější poválečné kauzy?
Především bych chtěl upozornit, že v roce 1947 byla ustavena parlamentní komise, která zločiny na Němcích přešetřovala, měla i právo zatýkat a předávat věci soudu. Z konkrétních případů jsou známy třeba Moštěnice u Přerova, kde byl Karol Pazúr odsouzen původně na sedm let, odvolal se a dostal dvacet let. V padesátých letech ho pak předčasně propustili. Pro srovnání - v Německu si nacističtí zločinci velmi často odseděli dva tři roky.
To není mnoho.
Jeden aspekt je, kolik si odseděli, druhý, že odsouzením se jejich činy definují jako zločin. Dává se tím hodnocení tomu, co udělali.
Po roce 1948 ovšem stíhání vražd sudetských Němců postupně skončilo.
Ne hned, znám případy ještě z let 1949 a 1950, kdy lidé šli za tyto trestné činy před soud. Ale je pravda, že zatímco v letech 1945 až 1948 existovala veřejná debata a ochota vyšetřovat, po roce 1948 už ne.
Má takové pátrání smysl dnes?
Myslím, že už tato otázka ani tak nesouvisí s policií nebo soudy jako spíš s potřebou tyto činy pojmenovat, psát o nich a vědět o nich.