"Naše vyšetřování stavíme na tom, že kdo sloužil v koncentračním táboře jako dozorce, podílel se na vraždách," řekl britskému deníku The Times vyšetřovatel Thomas Will. "A pokud tím dozorcem byla žena, platí pro ni totéž."
Osvětim-BřezinkaAuschwitz-Birkenau byl největším německým nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem založeným během druhé světové války v Němci okupovaném Polsku. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau zde zahynulo 1,1 milionu lidí, z nichž přibližně 90 % byli Židé prakticky ze všech evropských států. Většinu obětí nacisté zavraždili v plynových komorách březinského areálu Auschwitz II plynem Cyklon B. Zdroj: Wikipedie |
Vyšetřování vede německý Centrální úřad pro objasňování nacistických zločinů. Momentálně se jeho tým snaží zjistit, kde přesně dotyčné dámy pracovaly. V Osvětimi totiž postupně vyrostly hned tři táborové komplexy. Tábory Auschwitz I a III byly převážně pracovní, ten první navíc sloužil jako administrativní centrum.
Pokud se ovšem ukáže, že ženy působily ve vyhlazovacím táboře v Březince (Birkenau) známém jako Auschwitz II, postavit je před soud bude mnohem jednodušší. Právě v tamních plynových komorách zavraždili nacisté naprostou většinu z více než 1,3 milionu obětí. I kdyby se pak nenašly žádné přímé důkazy o tom, že se vyšetřované Němky přímo účastnily masového vraždění vězňů, mohou skončit za mřížemi.
Podíl na vraždách má každý, kdo v táborech pracoval
Jako precedent by v takovém případě posloužila kauza Johna Demjanjuka. Američana ukrajinského původu poslal soud v roce 2011 do vězení s tím, že takový důkaz není potřeba. Podíl na vraždách má podle rozsudku každý, kdo se na činnosti vyhlazovacího tábora nějak podílí (více o rozsudku zde).
Podle ředitele úřadu Kurta Schrimma nebyla přítomnost žen mezi nacistickými bachaři ojedinělá. Dozorkyně sloužily především v ženských ubikacích. "Nevíme o žádných popravách, které by v táborech přímo vykonávaly ženy. Ale některé se k vězňům chovaly velmi brutálně a také je to stálo obvinění z válečných zločinů," uvedl Schrimm.
Jména vyšetřovaných německých dozorkyň úřad prozatím nezveřejnil. Nejmladší z nich je údajně 87 let. Ani to by ovšem nemělo být překážkou, pokud se je žalobci rozhodnou postavit před soud. Šestice patří mezi 50 podezřelých, o jejímž odhalení vyšetřovatelé informovali letos v dubnu (více o jejich vypátrání zde).
Z celé padesátky je dodnes známé pouze jediné jméno. Tím je Hans Lipschis, kterého na začátku května zadržela ve Stuttgartu policie. Bývalý bachař se bránil, že byl v Osvětimi jen kuchařem (více o případu zde).
Pátrá se i v jihoamerických seznamech imigrantů
Centrální úřad pro objasňování nacistických zločinů sídlí v Ludwigsburgu nedaleko Stuttgartu. Tamní vyšetřovatelé mají k dispozici kartotéky s téměř dvěma miliony záznamů. Ty pojednávají o více než 700 tisících jmen, 628 tisících místech a téměř 400 tisících vojenských jednotkách či akcích.
Seznamy zaměstnanců se přitom dochovaly pouze ze dvou koncentračních táborů. Vedle Osvětimi-Březinky je to ještě Majdanek u polského Lublinu. Ostatní dokumenty nepřežily závěr druhé světové války, zejména pokusy samotných nacistů o zahlazení stop. Vyšetřovatelé pročítají rovněž imigrační záznamy jihoamerických států, kam se mnoho nacistů koncem války uchýlilo.
Kdo by přitom čekal, že miliony archivních dokumentů pročítají desítky či stovky lidí, mýlil by se. Úřad zaměstnává pouhých šest vyšetřovatelů. Práce přitom není vůbec jednoduchá a vyhlídky na úspěch nejisté.
"Za posledních dvanáct měsíců jsme se začali zabývat šesti stovkami nových podezřelých," popisuje ředitel Schrimm a dodává, že zhruba stejný počet případů řeší i jeho kolegové v Jižní Americe. "Možná, že se nám podaří dotáhnout pět či deset z nich. A třeba také žádný."
