Československé občany unesli členové angolského povstaleckého hnutí Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) 12. března 1983 v oblasti města Alto Catumbela.
Mezi unesenými bylo 28 expertů, lékařka, dvě zdravotnice, 14 manželek odborníků a 21 dětí. O čtyři dny později vyrazili zajatci na tříměsíční pouť na východ země, při které ušli pěšky 1 500 kilometrů a přes 1 000 kilometrů ujeli na korbách nákladních aut.
Při pochodu zemřel 19. dubna na cukrovku sedmatřicetiletý Slovák Jaroslav Navrátil. Unesení dorazili koncem dubna a v květnu na základnu UNITA Jamba u města Rivungo u zambijských hranic.
Zde čekali na výsledky vyjednávání s československou vládou. "Mučeni jsme nebyli a ani hlady jsme netrpěli," řekl později jeden z unesených.
Povstalci žádali článek v Rudém právu
UNITA měla pouze jeden požadavek: politické uznání svého boje, což znamenalo článek v Rudém právu o jednání vlády ČSSR s UNITA a účast náměstka ministra zahraničí při předání zajatců. Prvních pětačtyřicet zajatců, zejména ženy a děti, bylo propuštěno 30. června 1983.
Do vyjednávání se zapojilo mnoho organizací i osob. Prezident Gustáv Husák například požádal o pomoc generálního tajemníka OSN Javiera Péreze de Cuellar i indickou premiérku Indiru Gándhíovou, která předsedala Hnutí nezúčastněných zemí.
S představiteli UNITA jednal pozdější slovenský ministr zahraničí Eduard Kukan, tehdejší ředitel afrického odboru ministerstva zahraničí. Do jednání vedle československých orgánů zasáhl i belgický novinář Jean Wolf (zprostředkoval kontakt mezi vládou ČSSR a UNITA) a poslanec Evropského parlamentu za Italskou socialistickou stranu, československý exulant Jiří Pelikán.
Zdlouhavé jednání mělo šťastnou tečku až na jaře 1984. Náměstek ministra zahraničí Stanislav Svoboda se sešel s vůdcem povstalců Jonasem Savimbim. Na rozloučenou přichystal Savimbi honosnou recepci.
"Měl dlouhou politickou řeč, ve které útočil na Varšavskou smlouvu, a my jsme horlivě tleskali. A tleskal i náměstek Svoboda, který nás přišel převzít!" vzpomínal jeden ze zajatců. Československá vláda se zavázala, že nebude do Angoly dodávat zbraně ani odborníky, a zajatci se dostali na svobodu.
