Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Peking mlčky přešel výročí revoluce, která stála život statisíce lidí

  15:43aktualizováno  15:43
Číňané si v pondělí připomněli 50. výročí takzvané kulturní revoluce. Politická kampaň, která se zvrhla v řádění studentských Rudých gard a stála život statisíce lidí, však vláda v Pekingu přešla bez vzpomínkových akcí. Ticho je i v médiích, na sociálních sítích nechala vláda vzpomínkám volný průběh.

Čína si připomíná 50 let od vyhlášení Kulturní revoluce diktátorem Mao Ce-tungem. (15. května 2016) | foto: AP

Před padesáti lety zaveleli čínští komunisté pod vedením Mao Ce-tunga ke kulturní revoluci. Oběžník vydaný 16. května 1966 upozorňoval straníky na „buržoazní živly“ v jejích řadách, kteří se chystají svrhnout diktaturu proletariátu.

Politický boj uvnitř Komunistické strany Číny se ovšem zvrhl: Rudé gardy složené ze studentu neváhaly mučit každého, u koho našly zakázanou knihu či se naopak neprokázal stranickou legitimací. Na denním pořádku byly i veřejné popravy.

„Zničíme všechny staré ideje, starou kulturu, staré zvyky vykořisťovatelských tříd. Srazíme ty u moci, kteří jdou cestou kapitalismu. Srazíme reakční buržoazní autority, srazíme všechny nestvůry a démony,“ shrnul její cíle v létě 1966 armádní maršál a ministr obrany Lin Piao. Obětí čistek se nakonec stal i on sám.

Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 vlnu násilí a ničení kulturního dědictví odsoudili i samotní komunisté - velký Mao měl prý v 70 procentech svých výroků pravdu, ale ve třiceti se mýlil.

Státní média dala přednost kojící Číňance a transplantaci hlavy

Kdo by však čekal, že se Peking s krvavou historií zkusí vyrovnat a po půl století si oběti připomene, mýlil by se. Kulturní revoluce je v zemi dodnes tabuizovaným tématem a Peking nenaplánoval žádné oficiální akce.

Zarytě mlčí i státní média. Za vše hovoří například titulní strana serveru People’s Daily vydávaného přímo komunistickou stranou: Oslavuje ženu, která nakojila opuštěné dítě, spuštění nejdelší přímé železniční linky v Číně a místního muže, který má v roce 2017 jako první na světě podstoupit transplantaci hlavy.

Revoluci připomínají pouze média v Hongkongu, který je autonomním územím Číny a v podstatně větší míře respektuje občanské svobody. Například soukromý deník South China Morning Post připravil k pondělnímu výročí působivou interaktivní grafiku.

Sociální sítě bez cenzury

Pekingský zpravodaj BBC Stephen McDonell upozorňuje, že čínská vláda tentokrát nesáhla k cenzuře internetu, kterou neváhala uplatnit třeba během výročí masakru na náměstí Nebeského klidu.

Fotogalerie

Na čínské sociální síti Weibo není vyhledávání hesla „kulturní revoluce“ blokováno a nezmizely ani komentáře, které kulturní revoluci odsuzují.

Jeden z diskutérů ji například označuje za „děsivou katastrofu, která vrátila civilizaci o tisíce let zpátky a nad kterou je potřeba se zamyslet“.

Padesát let od masakru v režii Maa a studentů

Mao Ce-tung do svého boje proti nepřátelům v komunistické straně zapojil studentské Rudé gardy. Děti odsuzovaly své rodiče k smrti, žáci vraždili učitele, intelektuálové byli posíláni do vyhnanství. Stíhány, veřejně zostuzeny, zbity nebo usmrceny byly statisíce až miliony lidí.

Umělci a inteligence byli vysláni do venkovských oblastí, do továren a vojenských jednotek na převýchovu, aby se „zocelili“. Předtím byli vláčeni ulicemi v hanlivých špičatých čepicích. Pro studenty ještě nezavřených škol bylo největší ctností odevzdat na zkouškách prázdný list papíru na protest proti „buržoaznímu vědění“.

Rudé gardy bojovaly proti „čtveru starému“ - myšlení, kultuře, tradicím a způsobům. Zavíraly školy, ničily muzea, knihovny a další kulturní a historické památky, pálily knihy.

Demonstranti s portrétem Karla Marxe a pamflety Mao Ce-tunga. (14. září 1966)

Demonstranti s portrétem Karla Marxe a pamflety Mao Ce-tunga. (14. září 1966)

Archivní snímek dělníků před jednou z čínských továren.(23. ledna 1967)

Archivní snímek dělníků před jednou z čínských továren.(23. ledna 1967)

Zpustošeny byly nejstarší chrámy, které předtím stát chránil jako památníky minulosti. Pro čínskou mládež, nepoučenou o jejich hodnotě, byly snadným terčem. Protesty ve světě nakonec vedly k omezení ničení kulturního dědictví, ale většinou už bylo pozdě.

Země byla v rozkladu, chaos ochromil hospodářství a dopravu, boje a přeskupování obyvatelstva hrozily sociální katastrofou. Na nezvladatelné Rudé gardy poslal Mao v roce 1967 armádu, která získala základní kontrolu nad zemí až na konci následujícího roku.

V rámci obnovení pořádku ve městech bylo 16 milionů studentů posláno na venkov na převýchovu. Po diktátorově smrti se Komunistická strana Číny od kulturní revoluce distancovala a označila ji za tragédii. Samotný Mao Ce-tung ovšem zaujímá i v moderní čínské společnosti čestné místo. Jeho tělo leží v mauzoleu na centrálním pekingském náměstí Tchien-an-men a jeho portrét zdobí čínské bankovky. ̈

Mao Ce-tunga Číňané dodnes oslavují, postavili mu sochu ze zlata:

Autoři: ,


International Trading and Consulting Company s.r.o.
Pracovnice čistírny oděvů - žehlířka

International Trading and Consulting Company s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj
nabízený plat: 19 000 - 25 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.