Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Kněz zažil Hitlera, gestapo, StB i válku v Alžíru

  10:45aktualizováno  10:45
Katolický kněz a někdejší redaktor stanice Svobodná Evropa Karel Fořt byl jedním z mála Čechů, kteří se osobně setkali s Adolfem Hitlerem. Potkal ho během totálního nasazení v Linci. V jeho napínavém životě to však byla jen drobná epizoda. Příběhy 20. století věnujeme právě jeho vzpomínkám.

Karel Fořt při přebírání řádu TGM. | foto: Post Bellum

Karel Fořt se narodil 8. listopadu 1921 v Rožmitálu pod Třemšínem, v rodině četníka. Dětství prožil ve Vodňanech a v Horažďovicích, kde také (v otcově četnickém působišti) začal chodit do školy a kde se setkal se skautingem. Právě „skautování“ ho za okupace málem stálo život: v roce 1940 prohledalo gestapo klubovnu jeho oddílu, kde našlo brožury a knihy s protinacistickými hesly. 

Najděte příběh a vyhrajte 50 000 korun!

Už jste se zeptali svých rodičů, příbuzných nebo známých jak prožili 20. století? Tak neváhejte a nahrajte jejich příběhy – zaznamenejte  vyprávění vašeho dědečka nebo babičky a pošlete nám ho do 5. října na www.pribehy20stoleti.cz! Porota vybere 10 vítězů a nejlepší získá 50 000 korun. Soutěž pořádá společnost Post Bellum a sdružení Pant.  

Devatenáctiletého Karla zatkli gestapáci o pár dní později před českobudějovickým gymnáziem - a odvezli ho na vyšetřovnu do dnešní Lannovy ulice. Začali ho vyslýchat, chtěli, aby udal kamarády. Neuspěli. 

„Gestapák si mou odpověď nechal přeložit a vzápětí mi vlepil dvě facky, až mi vyletěl zub,“ popisoval Karel Fořt stručně svůj výslech.

 Z Lannovy ulice ho odvlekli do budějovického vězení, kde prý byla nejhorší nejistota: kdyby někdo z dalších vyslýchaných prozradil, že skauti v klubovně ukrývali i revolver, čekala by Karla Fořta zřejmě rovnou poprava.

K očekávání nejhoršího měl pádné důvody: „…Přivlekli bezvládného chlapa, byl celý mokrý, protože ho při výslechu mučili poléváním horkou a studenou vodou. Gestapáci ho strčili do místnosti, až upadl na zem, hodili na něj šaty a kopli ho se slovy: ´Zítra tě zastřelíme.´“

Mladého Karla Fořta nakonec nečekaně, ještě téhož roku, propustili - roli snad hrála i skutečnost, že vyšetřující gestapák býval četníkem, stejně jako Fořtův otec. Ve vězení se prý Karel definičně rozhodl, že půjde studovat na kněze, což v rodině nevyvolalo velké nadšení - maminka se rozplakala a prohlásila: Já jsem doufala, že z tebe bude slušnej člověk.“ Nešlo prý ale o nenávist k církvi, nýbrž o matčinu špatnou zkušenost. Jistý farář hrával s jejím otcem do rána v hospodě karty, propadl karbanu a nakonec se oběsil.

Hitler byl jako Sfinga

V roce 1941 nastoupil Karel Fořt do katolického semináře, ale záhy musel na nucené práce do Lince, do závodů Hermanna Göringa. Od dvaačtyřicátého pracoval jako řadový dělník, jezdil s bagrem a nakonec skončil v administrativě fabriky.

V ČRO v neděli

O osudu Karla Fořta se dozvíte víc z příštích Příběhů 20. století. Pořad tentokrát připravil Adam Drda a na Čro PLUS jej uslyšíte v obvyklém čase, tedy v neděli, rátce po 20:00 hodině.

V létě roku 1944 zahájili Američané nálety na nacistické fabriky v Rakousku. „Například lidé z mého pracoviště nalezli úkryt v chodbě vedoucí zčásti pod zemí a zčásti nad zemí. Betonu tam bylo tak pět centimetrů, a navíc tudy procházelo elektrické vedení, potrubí s horkou vodou a patrně i plyn. Když tam dopadla bomba, část lidí se uvařila v horké vodě, která kryt okamžitě zaplavila, a jiní se zase udusili, poněvadž jim podtlak rozerval srdce. Z oddělení, které jsem úředně spravoval, tam zahynula celá jedna šichta,“ vzpomíná Karel Fořt.

Jemu samotnému zachránila život jakási kartička, která mu umožňovala pohybovat se po celém areálu Göringových železáren, jen díky tomu si mohl v případě náletu vybrat bezpečnější kryt.

Jako pomocník v kanceláři se ke konci války setkal s Adolfem Hitlerem, který město navštívil krátce po bombardování.

„Vedl jsem takzvaný Raportbuch, knihu, kde jsem každý den zapisoval všechna data všeho druhu. Kniha hlášení. Najednou je napadlo taky to ukázat Hitlerovi. Tak jsem musel otevřít tu svou kancelář, přirozeně jsem se stáhl do rohu, a on se tam nahrnul s celou svou suitou… Už to byl člověk, který zřejmě věděl, že je konec, taky za pár nedlouho spáchal sebevraždu. (…) Byl jako sfinga, neřekl slovo.“

Na motorce přes kopečky

Po válce dokončil Karel Fořt teologická studia a v roce 1948 byl vysvěcen na kněze. Působil na faře ve Vimperku a objížděl opuštěné šumavské farnosti. Na poslední chvíli byl varován, že se ho Státní bezpečnost v rámci protikatolického tažení chystá zatknout a soudit v inscenovaném procesu ve spojitosti s vraždou.

Karel Fořt v roce 2013

Karel Fořt v roce 2013

V létě roku 1950 se v lese za vimperskou nemocnicí našly mrtvoly dvou nahých mužů, měli rozbité hlavy. Úřady nález tajily, ale mezi lidmi se událost rozkřikla.  „Uprostřed noci mi někdo hází kamínky do okna. A on to byl jeden esenbák,“ vzpomínal Fořt.

Zmíněný příslušník SNB byl Fořtovi nakloněn: „Velebný pane, oni vám chtějí přisoudit ty mrtvoly a chtějí vás zavřít!“ Zbytek noci pak Karel Fořt se svými dvěma spolubratry zvažoval, co dělat.

Ráno informaci ještě potvrdila slečna z pošty. Odposlechla totiž telefonát StB, který jasně hovořil o zatčení vimperských kněží. To mělo proběhnout v noci, aby nevzbudilo pohoršení a rozruch. Rozhodnutí padlo okamžitě: věděli, že musí přes hranice a mají na to necelých 12 hodin.

Karel Fořt utekl s kamarády na motorkách, a přes hranice se vydali pěšky. První měsíce strávili stejně jako ostatní Češi v uprchlickém táboře Valka, pak se Fořt rozhodl, že se vydá na misii do Alžíru. Jeho úkolem nebylo obracet alžírské muslimy na křesťanskou víru, tak jako na jiných misiích v Africe, ale především působit mezi francouzskými, italskými a španělskými křesťany. Pracoval v městečku Batna na okraji Sahary a dojížděl do vzdálených oáz – Makbaonu a Bariky. Mezi kolonisty i Araby si našel mnoho přátel.

Alžírská válka

Klidný život ale neměl dlouhého trvání. V roce 1954 zahájila Fronta národního osvobození (FNO) partyzánskou válku za nezávislost. Její součástí byl teror namířený nejen proti Evropanům, ale i arabským civilistům, kteří vzbouřence nepodporovali.

„Když jednou přepadli(vzbouřenci) vojenskou hlídku mladých kluků, kteří tam čerstvě nastoupili, sebrali z vesnice arabské ženy a děti, aby se podílely na mučení zajatců - musely jim vypichovat oči, uřezávat přirození a podobná zvěrstva. Teroristé tím chtěli vyvolat odvetu armády, která by pak dopadla i na obyčejné lidi a budila v nich nenávist vůči Francouzům,“ připomíná Karel Fořt, který je přesvědčen, že jedním z viníků nelidského počínání Fronty národního osvobození jsou Sověti.

Uvádí jako příklad jednoho svého známého, mladíka Mahomeda, který se mu chlubil, že jezdí do Československa na setkání mládeže. Později se dozvěděl, že se Mahmed zúčastnil teroristického výcviku v Doupovských horách nedaleko Karlových Varů.

„Nejprve jsem musel utíkat před komunisty z Československa a v roce 1962, kdy podepsali Francouzi s Frontou národního osvobození v Evianu dohody o odchodu kolonistů z Alžírska, jsem musel kvůli komunistům odejít znovu,“ říká Karel Fořt. Po odchodu z Alžíru se usadil v Mnichově, kde sloužil bohoslužby pro české krajany a pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Zemřel 21. ledna 2014.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.