Cudžitani nebude poslední, protože bojkot je nyní v módě jako špičaté boty. Zaprotestovat si směrem k Číně nyní chvátají i ti, kdo na to měli celé roky a mlčeli. Po svahu se valí sněhová koule protestů, která na sebe nabaluje stále další. Politici ruší účast na slavnostním zahájení her, sportovci slibují, že si zaprotestují přímo na stadionech. Vytmavit to Číně teď patří k bontonu.
Proč ne. Tibet není jediným hříchem Číny. Je toho víc, co se neskryje ani za obrovskými olympijskými kruhy. A naše civilizace hájí lidská práva a nemlčí, pokud jsou porušována. Má to jeden háček: protesty v tomhle případě ničemu nepomůžou. Naopak. Západ si sám zatleská za svou zásadovost, ale Číňané na tom budou ještě hůř.
"Pokud olympiáda selže, nejvíc budou trpět lidská práva v Číně," řekl v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel čínský disident Liu Sienobo. Asi ví, o čem mluví: režim ho drží buď za mřížemi, nebo aspoň v domácím vězení celou dobu od roku 1989.
Tím nemá být řečeno, že protestovat je špatné. Ale je nutné přiznat si i následky. Zvlášť proto, že nedopadnou na protestující, ale na ty, za něž se stavějí. Čím bude kritika silnější a bojkoty početnější, tím více se potom Čína zapouzdří. Přestane naslouchat zbytku světa. Bojkot olympiády by měl přesně opačný účinek, než jak byl zamýšlen. Nenarušil by spojení mezi vládou a lidmi, naopak by ho posílil.
Běžní Číňané spatřují v olympijských hrách šanci ukázat cizině svoji moderní tvář a novou sílu země. Olympiádou má svět dát štempl na žádost Číny o respekt a potvrzení jejího nového statusu rodící se supervelmoci. Protesty a bojkot Číňanům neotevřou oči: budou v nich naopak vypadat jako pokus Západu o faul ve chvíli, kdy Čína po dlouhé době zase vstává k mezinárodní slávě.
Co je podstatné: zrovna v otázce Tibetu má režim na své straně většinu obyvatel. A může se spolehnout i na loajalitu mladé generace. Ta se narodila až po éře přehmatů, nyní hrdě sleduje, jak se zemi daří pořád lépe, a kritiku Západu vnímá jako pokračování více než sto let staré strategie cizinců srazit říši středu na kolena. Z jejich pohledu tak náhlý příval kritiky vypadá jako pokrytectví.
A nejen z jejich. O tom, že Čína bude pořádat olympiádu, se rozhodlo v roce 2001. Už tehdy samozřejmě okupovala Tibet, pošlapávala lidská práva a popravovala nejvíce lidí na světě. Ale křičet se kvůli tomu začalo až teď. Po celou tu dobu politici do Číny jezdili s chutí, aby tam dojednali obchody, ale jakmile má začít olympiáda, najednou prohlédli a začali se jí štítit.
No řekněte, nevypadá tohle opravdu jako pokrytectví?
