Vášniví odpůrci školného vládnou čtvrtým rokem. Co kromě jeho odmítání udělali pro mladé lidi, občany, aby získali více studijních šancí? Zavrhnout nápady druhých je mimořádně jednoduché. Vymyslet vlastní návrhy na řešení tristní situace vysokých učení je neskonale těžší.
Sociální demokracie si ze vzdělávání a "investic do lidí" kdysi udělala volební trumf. Dnes její ministr školství prohlašuje, že vysokoškoláků je dost. Počet přijatých zájemců se za dobu její vlády také nijak zvlášť nezvýšil, a investice státu do školství se dokonce snížily, porovnáme-li je s růstem hospodářství.
Přitom investice do znalostí patří k těm nejvýhodnějším. Nepřipojíme-li se k zemím, které to pochopily, skončíme jako levná dílna Západu. Vysokoškolský diplom (včetně bakalářského) má u nás v porovnání s Evropou zoufale málo lidí. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků nám podráží nohy, nedokážeme soutěžit s těmi nejlepšími ekonomikami. Cožpak chceme i nadále nápady jen dovážet z ciziny?
Míníme dál nastýlat daňovou a dotační peřinku pouze zahraničním investorům, anebo jim také šlapat na paty vlastní konkurencí, vlastními nápady? Levice v těchto dnech předvedla, jak si investice do lidí představuje - jako sociální dávky. Schválila dětské přídavky i pro ty vrstvy, které ze svých daní dotují stát nejmohutněji. Ročně to přehazování z jedné kapsy do druhé má stát další čtyři miliardy. Vysoké školy se přitom mohly užebrat, aby dostaly z rozpočtu o dvě miliardy navíc.
Školné určitě není všespásným řešením. Pokud však stát na školách (na všech) trestuhodně skrblí, co jiného zbývá? Zkusili se vymítači školného optat nepřijatých maturantů, zda by raději platili a studovali, anebo pracovali a ze svých daní financovali studia šťastnějším spolužákům?
Hořkost mladých lidí, kteří zůstali po přijímacích zkouškách pod čarou, neosladí ani nabídky pracovat u pásu v továrně zahraničního investora. I pro společnost by bylo výhodnější, kdyby svůj talent a um vybrousili dalším studiem. Každý "mozek" má přece cenu zlata.
