Zákonem pro takové vyjednávací hry je, že ten malý dostane víc, než si skutečně zaslouží. Klasickým příkladem je poslední Klausova vláda ustavená v šestadevadesátém. Malí partneři si dokonce mohli vynutit veřejné pokoření svého šéfa.
Nyní se však zdá, že Vladimír Špidla je tak velký vítěz a Koalice je tak zdeptaná, že musí přijmout jakékoli podmínky. Navíc sociální demokraté obdrželi velkorysou nabídku od komunistů ti je podpoří beze všech podmínek, pokud se budou stavět byty, nebude zavedeno školné a placená zdravotní péče.
Tato nabídka však paradoxně spíš váhu ponížené Koalice zvyšuje. Komunisté přichystali danajský dar nebo spíše past. Jestliže nynější obchod ztroskotá, nemůže se už pan Špidla skrývat za menšinovou vládu, která získává podporu případ od případu.
Bude muset přiznat barvu: Ano, toto je vláda podporovaná, nebo alespoň tolerovaná komunisty. Ti by získali mnohem větší vliv než případný koaliční partner. Pokud by totiž designovaný premiér nechtěl respektovat jejich přání, musel by žebronit o podporu u ODS. Komunisté sami by se nenamočili ve vládě, která nebude dělat jen to, co se chudým lidem líbí, ale ve skutečnosti by měli rozhodující vliv.
Naděje, že obchod proběhne ke spokojenosti obou stran, je tedy poměrně vysoká. Při tvrdém vyjednávání se ovšem může stát cokoli. Jeden obchodník vstane od stolu demonstrativně, aby ukázal svou cenu. Druhý si to vyloží jako definitivní odmítnutí. Pak litují oba.
Místo poctivého orientálního smlouvání pak nezbývá než použít triku, neřekneme-li přímo podvodu. ODS, která před čtyřmi lety vyřešila volební rébus trikem, na něm, jak už víme, těžce prodělala. Ví to i Vladimír Špidla.
