"Žena" ředitele Petra Dvořáka se jmenuje Nova, "žena" ředitele Martina Dvořáka se jmenuje Prima. A teď jako by si v rámci nové reality show manželky vyměnili.
Zdánlivý outsider, Prima prvního Dvořáka, se překvapivě lepším začátkem dostala na špici. Neotřesitelná Nova druhého Dvořáka je nervózní, mění programové schéma, snaží se dohnat, co zmeškala.
Je to podobné jako ve formuli 1, o kterou se naše dvě komerční televize také přetahují. Před začátkem sezóny by nikoho nenapadlo, že Schumacher bude nevýrazný jezdec druhé kategorie a jeho vůdčí roli převezme španělský mladík Alonso.
V konkurenci však jistoty padají. A právě triumf konkurence, to je hlavní poučení ze dvou skutečných podívaných. Řeči o zbytečně vyplýtvaných penězích za zbytečnou soutěž ukazují svou jalovost. Dělení televizního trhu, nasazování pořadů po dohodě, je stejně mrtvolné jako takzvaná opoziční smlouva, která měla zajistit "klid na poctivou práci".
Soutěž je dobrá pro všechny a v posledku z ní má hlavní užitek Velký bratr divák, i když jde v tomto případě o pořad, který mnozí odsuzují a kritizují.
Mluvíme-li nadšeně o soutěži, mluvíme pořád o karikatuře soutěže. Trh je rozdělen mezi dva bojovníky. Jako by byly dvoje noviny, dvě automobilky, dva pekaři, dva výrobci brýlí...
Samozřejmě by pak tendence k dohodě byla pro ně pravidlem a ostrý boj spíš výjimkou. Digitalizace však dává naději, že se tento stav změní. Televizní konkurence může být normou. Státní úřady však musí pochopit poselství z "výměny Dvořáků". To zní: žádné dohody, žádná majetková propojení, ať je na trhu co nejvíc bojujících konkurentů. I když někteří prohrají, vyhrají všichni.
