Výměna polního lékaře

Dlouho držel Vetchý zákop. Nakonec byl přece zahnán na ústup. Je to dobře. Chtěl být lékařem těžce nemocné armády. Řídil se však, s trochou nadsázky, heslem: Jen žádnou radikální kúru! Stačí čaj a aspirin. Pacient nezemřel, ale ke zdraví má daleko. Nelze říci, že Vetchý byl naprosto neschopný. Jisté však je, že nebyl dost schopný. Vojsko zdědil v zuboženém stavu. Vedle ostrůvku pozitivní deviace, elitních jednotek a některých mladých důstojníků, smutek a bída. Předchozí lidovečtí ministři nedokázali překonat socialismus. Kdyby se celá země měnila tak pomalu jako armáda, měli bychom dodnes plánovací komisi.

Jistou formu kapitalismu si osvojili jen váleční zásobovači. Byl to však kapitalismus, řekněme, východního typu. Jeho nejdůležitější pilíře jsou provize a bakšiš. Zásobování a vyzbrojování se proměnilo v katastrofický seriál. Nákup naprosto nevyhovujících padáků stál dokonce lidský život. Další životy zmařila neschopnost zajistit letcům výcvik.

Otázka, zda a jak by tato armáda bránila zemi, nemohla být vůbec vážně položena.Vážně nemůže být položena ani nyní, po třech letech Vetchého vlády. Po více než dvou letech, kdy je země členem Severoatlantické aliance.

To nejlépe charakterizuje padlého ministra. Přiznejme mu však i klady. O korupci se už tolik nemluví. Nákupy se postupně stávají logičtějšími a průhlednějšími.

To však nestačí. Jak spojenci, tak osvícenější důstojníci chtějí něco jiného. Nechtějí si hrát na vojáky. Chtějí moderní armádu. K tomu, aby se tento sen splnil, potřebují úplně jiného muže.

Bude jím Vetchého nástupce Jaroslav Tvrdík? Přinejmenším ví, co ho čeká. Žádný čaj a aspirin, ale skalpel. Znát velikost úkolu, to je první předpoklad pro jeho splnění.