To je otázka, s níž by si měli Evropané hodně pohrát.
Američané nejsou v Evropě příliš oblíbeni. Mohli by se zatvrdit a potřetí už nepřijít. To by mohlo být pro evropské státy nepříjemné, dvě světové války vyhrála demokracie, a řečeno moderním slovníkem, občanská společnost nad totalitou jen díky americkému vylodění.
Pečlivý čtenář by přidal i to třetí - pád komunismu, jehož revoluční agresivitu držely na řetězu zase americké zbraně. Vděku se Američané nedočkali. Stali se kořistí evropských myslitelů. Dočkali se však většího daru - rozšíření a zvětšení světa demokracie.
Možná, že tento, jak říkají nepřátelé USA, americký export dorazí i do Ruska. Rozhodně nabízí dnešní Rusko nejvíc občanské svobody ve svých dějinách. Evropa má vášnivé sklony ničit sebe samu, svou podstatu, své velké civilizační objevy: svobodu a demokracii.
Ve dvacátém století stála několikrát na prahu zániku - nerozvraceli ji barbaři z dálek, do záhuby se vedla sama. Ze záhuby sama vyjít už nedokázala, vždy k tomu potřebovala vojska USA.
Všechny ty komunismy, nacismy, fašismy a jejich nejroztodivnější eko- i socio-deriváty, to jsou také evropské vynálezy. Volnost, rovnost, nacismus může si Evropa psát nad svou snivou hlavu. Nejen sen o svobodě, ale také sen o řízení lidí a plánování jejich životů je velké evropské téma.
Už mnohokrát vedlo ke vzájemnému vybíjení Evropanů. Nikdo neví, co bude v budoucnosti. Ta je zlu vždy otevřená. Může nastat i to, čemu dnes nikdo nevěří, jako nevěřil, že přijde komunistické vraždění nebo nacistická krvelačnost.
Smysl Evropské unie můžeme vidět v tomto: aby se potřetí americká vojska vylodit nemusela. Pokus o "sjednocení" Evropy může znamenat, že Evropa dokáže svou svobodu ubránit i sama, bez amerického bratrance. A když nedokáže, bratranec se vylodí, chválabohu, do třetice.
