"Na teplotu mi obvodní lékařka naordinovala troje antibiotika. Ale nepomohlo to. Když jsem začal být žlutý v obličeji, poslali mě na odběr krve," vzpomíná pětapadesátiletý Kalášek. Na 5. srpen roku 2005 nikdy nezapomene. V devět hodin ráno odevzdal ampulku krve a v poledne mu lékaři oznámili, jak vážný je jeho stav.
"Pro pacienta se s diagnózou leukémie mění svět," podotýká expert Jiří Mayer, který Kaláška léčil.
Kalášek podstoupil tři série chemoterapií, které komplikovaly různé infekce. Vypadalo to, že bude v pořádku.
"Pokud se ale choroba vrátí, je mimořádně obtížné s pacientem ještě něco dělat," říká Mayer. Nemoc se skutečně vrátila v březnu roku 2006. V rodině se ale nenašel vhodný dárce kostní dřeně a další chemoterapie už neskýtala velké šance na vyléčení.
"To bylo období, kdy mě vozili z parkoviště na ambulanci na vozíku. Nechodil jsem," líčí Kalášek.
Lékaři zvažovali, zda zkusit najít jiného dárce kostní dřeně. "Vyhodnotili jsme to ale jako velmi rizikové, byla tam možnost smrtelných infekčních komplikací a tím pádem významně menší pravděpodobnost vyléčení," popisuje Mayer.
Stav pacienta nebyl dobrý. "Opakovaně jsme uvažovali o tom, že další terapie nebude intenzivní. A musím na rovinu říct, že tím by život pacienta skončil," přiznává Mayer. V Jaromíru Kaláškovi se však probudil bojovný duch.
"Jenže sama vůle k překročení biologických zákonů nestačí," upozorňuje Mayer. Tehdy ale stačila alespoň k překročení pochybností o další léčbě. "Ve dvaapadesáti se mi ještě nechtělo umřít," usmívá se opatrně Kalášek. Nezemřel také díky nové, molekulárně biologické metodě léčby.
Lékaři totiž nakonec transplantaci Kaláškovi provedli a nemoc se jakoby stáhla. Ale jen na oko, pod mikroskopem vypadala krev zdravě. Jenže takzvaná molekulárně biologická metoda odhalila, že poškozené kmenové buňky, ze kterých leukémie vzniká, nezmizely.
"Kdyby neexistovala tato moderní metoda, nemoc bychom neviděli a do tří týdnů by se vrátila v plné síle," vysvětluje Jiří Mayer. Metoda spočívá v tom, že v krvi najde i minimum geneticky poškozených buněk. "Prokoukne" totiž až do nitra jednotlivých molekul.
Už jen nežiju. Užívám si každý měsíc, každý rok
A tak Jaromíra Kaláška znovu čekala chemoterapie. Navíc ještě třikrát dostal buňky od dárce, který byl z Německa. Víc o zachránci svého života Kalášek neví. Leukémie se mu přesto stále vracela. Zbytkové množství "zlých" buněk znovu a znovu zjišťovala molekulárně biologická metoda.
Kalášek absolvoval už 63 těchto vyšetření krve a 25 odběrů kostní dřeně. Nakonec zabral až lék Proleukin-2, který se používá k léčbě jiných typů leukémií. "Až tato léčba vedla k tomu, že pacient má negativní nález přežívajících nádorových buněk," podotkl Mayer.
Kalášek se po třech letech, z nichž strávil mnoho měsíců v nemocnici, až teď konečně cítí úplně dobře. "Prošel jsem si obdobím, kdy jsem nemohl chodit. Dneska se můžu sám pohybovat, jezdit autem, zakázané nemám prakticky nic," popisuje bývalý pacient, který je momentálně v invalidním důchodu.
Od lékařů má jen doporučeno, aby se vyhýbal místům, kde je větší koncentrace lidí a hrozí nákaza nějakou infekcí.
"Jsem rád za každý den, měsíc a rok, který můžu žít. Už jen nežiju. Užívám si to. Když vím, že každé ráno vstanu a můžu sám chodit, znamená to pro mě strašně moc," říká Kalášek. A s úsměvem dodává: "Jen ten krevní obraz už asi nebude to, co býval."
