Když srovnáte Prahu a Chicago, které město z této dvojice je k cyklistům přívětivější?
To se dá těžko říct, protože zatímco Chicago mám projeté křížem krážem a znám ho velice dobře, v Praze jsem byl poprvé loni v září a navíc jen na skok a podruhé až teď. Ale z toho, co jsem zatím stačil projezdit a vidět, tak cyklistů je v Chicagu rozhodně víc než tady. O tom není pochyb.
Čím to je?
Během výzkumů se ukázalo, že lidé v České republice se chovají úplně jinak než ve Státech. Zatímco u nás je běžné, že cyklistů je víc ve velkých městech a na venkově jich je málo, tady je to přesně naopak – ve městech je kol málo a na vesnicích spousta.
Co by tedy měla Praha udělat, aby se lidé nebáli víc na kolech jezdit?
Měla by cyklistům vyjít vstříc a umístit do ulic víc stojanů. V Chicagu jich je bezmála patnáct tisíc. A taky při tom myslet – nemůžete stojan jen tak hodit doprostřed chodníku, kde bude každému překážet, a nechat ho tak. Také je důležité zajistit, aby byla kola chráněná, a rozmístit stojany v zorném úhlu bezpečnostních kamer. Správným krokem je i zřizování záchytných parkovišť pro kola podobně jako pro auta.
A co v poslední době tolik populární zpoplatnění vjezdu do centra?
To samozřejmě může výrazně pomoci tomu, aby Pražané nechali auta v garážích a do centra jeli městskou hromadnou dopravou nebo právě na kole. My se v Chicagu právě teď chystáme tento systém zavést. Inspirací nám byl Londýn.
Ale i tak: proč bych měl dát přednost kolu před autem nebo metrem?
Z několika důvodů. Kolo je čisté, tiché a navíc zdravé, což se v dnešní době, kdy rychle přibývá tlouštíků, rozhodně počítá. Také je mnohem skladnější, a odpadá tak starost s hledáním prázdného parkovacího místa. A kromě toho na kole přece nemusíte jet jenom do práce. Stejně dobře se s ním dostanete na návštěvu kamaráda, na koncert nebo do kina. A kolo má navíc oproti v poslední době populárním in-line bruslím i tu výhodu, že nepotřebujete úplně rovný povrch. Cestu si tak můžete klidně zkrátit přes les nebo parkem. A když už je řeč o hromadné dopravě – je třeba dát cyklistům možnost kola snadno dostat z místa na místo. Třeba zavést zvláštní autobusové linky, kde se s přepravou kola počítá. A to je jenom začátek.
Jak to?
Snažit by se přece nemělo jen město a magistrát. Starat by se měly i soukromé společnosti. Pro firmu je přece mnohem levnější a rychlejší postavit pro své pracovníky kolárnu než budovat drahé podzemní garáže. A Chicago je důkazem, že to funguje, cyklistů tu v posledních letech neustále přibývá.
Ale není to trochu zpátečnické? Hodí se vůbec kolo do dnešní doby?
Samozřejmě. Kromě výhod, které jsem už popsal, je kolo do města ideální z jednoho prostého důvodu: a tím je jeho velikost. V době, kdy se každá metropole musí poprat s tím, že lidí je spousta a místa je málo, je kolo zcela logickou volbou. A i když nejsou a nikdy asi ani nebudou k dispozici přesná čísla srovnávající počet cyklistů ve světě, tak si troufám tvrdit, že i v jedenadvacátém století jezdí víc lidí na kole než autem.
Kolik peněz by mělo město do cyklistiky investovat?
To je jednoduché – čím víc, tím líp. Je přece hloupost hnát lidi pomocí informačních kampaní jen do metra a autobusů, když mohou stejně dobře alespoň někteří z nich stejnou cestu absolvovat na kole.
