PŘÍLOHA: VLÁDNÍ KRIZE
jak jí rozumět ■ co bude
"Mám prověrku na nejpřísnější stupeň - přísně tajné. To předpokládá, že moje majetkové poměry jsou čisté a průzračné," říká Jan Kohout. "Také jsem podepsal, že ti, kteří k tomu mají oprávnění, mohou kdykoliv vstupovat do mých účtů."
Jaké jsou vaše majetkové poměry?
Máme od roku 1999 v Praze v Bohnicích byt. Byli jsme s partnerkou společně ve Vídni na našem stálém zastoupení a z prostředků, které jsme tam našetřili, jsme část splatili a část splácíme formou hypotéky ve výši 1,2 milionu korun. Jinak mám šest let starou Škodu Octavii. A ještě pro úplnost - družstevní garsoniéru na Jižním Městě.
Máte nějaké nesplacené směnky, nebo vypůjčené peníze od strýčka?
Ne. Samozřejmě. Jediný dluh je hypotéka. Měl jsem kdysi dávno novomanželskou půjčku, takže možná ještě splácím nějakou padesátikorunu. Ale jinak nic.
Pro někoho manželství není
Co dělá vaše partnerka? Neláká ji podnikání?
Byla administrativní pracovnicí, tedy sekretářkou. Teď je na mateřské dovolené s dvouletou dcerou Barborou. Podnikat se tedy nechystá.
Jste pro přijetí zákona o registrovaném partnerství?
Mám k tomu pozitivní vztah. Vidím to však v širším kontextu, nejen mezi osobami stejného pohlaví, ale i ve vztahu druh a družka, lidí, kteří žijí "na hromádce" a dnes k sobě nemají žádná práva ani povinnosti.
Nemáte za to, že manželství je jedinečná instituce, jíž náleží výlučné postavení v zákonech?
Myslím si, že je hezké, když jsou spolu dva šťastně ženatí a vdaní. Já jim to jako rozvedený mohu jenom závidět. Ale prostě někomu vyhovuje manželství, někomu ne.
Promiňte tu otázku, vám už manželství nevyhovuje? Žijete s partnerkou, s níž máte dceru.
Když se jednou člověk spálí, tak už do toho nejde. Jsou určité zkušenosti, které vám pak brání se do toho znovu ponořit.
Další otázka: Měly by být zpřísněny zákony o potratech?
Současná praxe podle mne vyhovuje. Počty potratů klesají. Dneska je k dispozici jednak osvěta, jednak spousta antikoncepčních prostředků. Lidé k manželskému svazku i plození dětí přistupují mnohem rozumněji než dřív.
Jaký je váš postoj k eutanazii?
Pozitivní. S tím, že je tam vyjádřeno přání toho dotyčného člověka. Za určitých okolností, aby to nebylo pouze v rukách lékařů. Je to věc, která si zaslouží další promýšlení. Může to zkrátit utrpení.
Věřil jsem v Gorbačova
Jak se díváte na petici, která požaduje zákaz komunistické strany?
Neutrálně. Mám za to, že to je strana, která je od roku 1989 pořád stejná. Na druhou stranu je to parlamentní strana, která získala v řádných volbách mandáty. Problém všech extremistických hnutí je dlouhodobý a je třeba spíš odstraňovat příčiny, ne následky.
Sám jste byl od roku 1986 členem KSČ. Říkal jste, že jste tam vstoupil pod vlivem Gorbačova a perestrojky. Ale přece jenom: nebyl v tom z vaší strany kalkul, abyste měl snazší kariéru?
Ne. Za celých pět let, co jsem pracoval v Ústavu mezinárodních vztahů, jsem byl na jediné služební cestě - tři dny ve Varšavě. Plat jsem měl 1840 korun. Takže žádné výhody v tom nebyly. Chápu, že z dnešního pohledu to působí jako neskonalá naivita, ale opravdu jsem si myslel, že to s Gorbačovem půjde k demokracii, k reformám. Měl jsem za to, že se tomu musí pomoct.
Když jste v listopadu 1989 z KSČ vystoupil, šel jste rovnou k sociální demokracii?
Ne. Doufal jsem, že už nikdy nebudu muset do žádné strany vstupovat.
A pak jste někdy musel?
Ne, to ne. Ale v roce 1995 jsem vstoupil do ČSSD, protože jsem myslel, že to je správný krok k tomu, aby ve společnosti nastala rovnováha. Do té doby to byla jediná linka ODS. Pracoval jsem tehdy jako úředník na ministerstvu zahraničí a alespoň tímto krokem jsem se rozhodl prosazovat své vize.
Jak se dneska díváte na variantu, která je stále ve hře: menšinová vláda ČSSD tolerovaná komunisty?
To je vláda, ve které bych neměl místo. Jsem proti tomu. Z taktických i principiálních důvodů.
A ještě otázka, která se vlastně taky týká komunistické minulosti. Měly by televize vysílat normalizační seriály jako ten o majoru Zemanovi?
Klidně. Teď jsem se na to díval, když to dávali na slovenské televizi. To je tak naivní, že to nemůže nikomu uškodit. Je kolem toho bublina. Podceňujeme lidi. Děláme z nich troubíky, kteří se nechají ovlivnit nějakým nablblým seriálem. Ale oni jsou lidi docela chytří.
